Koncert bez hranic: Vzpomínka na časy, kdy si kytary a rock vzaly nazpátek uloupenou dominanci

Kvarteto Travis z Glasgow je ztělesněním rčení, že trpělivost přináší růže. Ačkoliv se základ kapely dal dohromady jako Glass Onion už v roce 1990, dlouhá léta byl Fran Healy se svými spoluhráči brán pouze za lehký klubový nadprůměr, který neurazí, ale také nenadchne. Pak přišel dar z nebes. 

Jak jinak nazvat okamžik, kdy přišel během koncertu Travis na festivalu v Glastonbury po naprosto slunečném počasí s prvními verši aktuálního singlu Why Does It Always Rain On Me pořádný déšť? Následující den byl tento příběh ve všech novinách, o magickém momentu referovala televize a díky zvýšenému rádiovému hraní tohoto a dalších singlů, se náhle odepisovaná kapela honosila první příčkou britského albového žebříčku. Ba co víc, Travis získal prestižní ocenění BRIT Awards za nejlepší album roku a navrch i ocenění nejlepší skupina roku.

Už z debutového EP The Modern Age bylo jasné, že v kapele The Strokes třímá nesmírný potenciál, a tak se o kapelu nejprve přetahovala vydavatelství. Vyhrál label RCA, součást koncernu BMG, zatímco pětice poctivě koncertovala, jak v Americe, tak v Evropě. V koncertním tažení kapela pokračovala i po natočení debutové desky Is This It. Vystupování v Evropě narušil incident bubeníka Fabrizia Morettiho, který si zlomil ruku. Kapela narychlo povolala do zbraně kamaráda, bubeníka Matta Romana, který s kapelou strávil zbytek evropského turné. Byl tedy s nimi i na koncertě na švédském Accelerator festivalu, jehož záznam uslyšíme v druhé části pořadu.