Koncert bez hranic: Když se jazz potká s cimbálem a komorní hudba s elektrickou kytarou

Slovenský projekt Bashavel vznikl v roce 2006 a tvoří jej pětice renomovaných hudebníků – houslista Stanislav Palúch, původem moldavský cimbalista Marcel Comendant, dále hráč na klávesové nástroje Klaudius Kováč, kontrabasista Róbert Ragan a bubeník Peter Solárik. Spolupracovali spolu už dříve v různých jazzových i vícežánrových uskupeních, jako je například PaCoRa Trio, Nothing But Swing Trio nebo projekt „Gypsy Baroque“ Vittoria Ghielmiho. Podíleli se mimo jiné také na albu Jitky Šuranské Nězachoď slunečko, které v roce 2013 získalo českého Anděla v kategorii folk a world music. V roce 2017 kapela vydala s podporou slovenského Hudobného fondu své zatím jediné album Hoohray, které vzápětí získalo slovenskou cenu Radio Head Award v kategorii jazz. My si jejich autorskou tvorbu i originální úpravy slovenských lidových písní a jazzových standardů můžeme vychutnat v záznamu nakažlivě energického koncertu z loňského ročníku dolnorakouského festivalu Glatt & Verkehrt.

Druhou část večera strávíme s pro někoho neobvyklým, ale působivě kompaktním souzvukem akustických smyčcových nástrojů a jemně naefektované elektroakustické kytary. Členové tria Surel, Segal & Gubitsch – argentinský kytarista a skladatel Tomás Gubitsch a jeho francouzští spoluhráči, houslista Sébastien Surel a violoncellista Vincent Segal – spolu hrají od roku 2014. Skládají vlastní kompozice, ale upravují také skladby autorů jako Thelonious Monk, Hermeto Pascoal nebo Charlie Chaplin. Jejich precizně provedená živá vystoupení jsou dobrodružnou plavbou mezi kontinenty, kulturami, přísným notovým zápisem i volnou improvizací. Právě pro schopnost plynule přejít od intimního zvuku komorního smyčcového ansámblu hrajícího soudobou vážnou hudbu přes prvky latinskoamerické hudby až po bouřlivý rockový koncert bývá hudba tria označována za chamber pop music.

Při poslechu jejich soustředěného vystoupení si můžete ve violoncellové improvizaci Vincenta Segala všimnout zvláštního drnčivého zvuku. Může za to řetízek z kovových kroužků, který Segal na chvíli umístil na struny a vytvořil tak originální zvuk „preparovaného“ violoncella.