Kompletní záznam koncertu: Roger Isaacs a Musica Florea v Českém Krumlově

4. září 2015

Na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově vystoupil jihoafrický kontratenorista Roger Isaacs. 7. srpna společně s ansámblem Musica Florea.

Program koncertu:Georg Philipp Telemann (1681-1767): Ouvertura D dur TWV 55: D 18Georg Friedrich Händel (1685-1759): Alcina, árie „Mi lusinga il dolce affetto“Jan Dismas Zelenka (1679-1745): Melodramma de S. Wenceslao D dur Z 175, SymphoniaGeorg Friedrich Händel (1685-1759): Splenda l’alba in oriente, kantáta

Antonio Vivaldi (1678-1741): Koncert dvě příčné flétny, dva hoboje, housle, violoncello, smyčce basso continuo in F RV 572 (544) Il Proteo o sia Il mondo al rovescio Georg Friedrich Händel (1685-1759): Rinaldo, árie „Lascia ch'io pianga“Jan Dismas Zelenka (1679-1745): Melodramma de S. Wenceslao D dur Z 175, árie „I Phoebe, umbras pelle“

Georg Friedrich Händel: Xerxes, árie „Ombra mai fu“

03446717.jpeg

Se zpěvákem se ještě před koncertem setkala Markéta Kaňková. Na úvod rozhovoru se ho zeptala, kterou z hudebních epoch ve své kariéře preferuje.

Jak vznikal program pátečního koncertu v Krumlově? Do jaké míry jste do jeho dramaturgie zasahoval? Program jsme vytvářeli společně s Musicou Floreou. Musím přiznat, že když jsem se od organizátorů festivalu dozvěděl, že budu v Krumlově vystupovat společně s nimi, byl jsem nadšený. Tento soubor má v zahraničí velmi dobrou reputaci. Umělecký vedoucí ansámblu, Marek Štryncl, udělal určitý dramaturgický návrh, který jsem následně doplnil o skladby, které bych v Krumlově rád provedl. Výsledná dramaturgie nakonec nemá nějakého společného jmenovatele ani zastřešující téma. Nejedná se ani o stylově jednotný program. Skládá se z výjimečných orchestrálních kusů, které má v oblibě Musica Florea a z árií napsaných pro kontratenor, ty mám zase v oblibě já.

Vedle árií z Händelových oper Alcina a Rinaldo se na programu objevila také árie z Melodramatu o svatém Václavu, kterou napsal Jan Dismas Zelenka. Je to poprvé, co se setkáváte s hudbou tohoto autora? Ano, v tomto smyslu to pro mě bude premiéra, Zelenkovu hudbu jsem zatím neměl možnost poznat. O to víc bylo úžasné a cenné ji díky festivalu v Českém Krumlově objevovat. Společně s ní jsem objevil i příběh svatého Václava, jehož osud mi přiblížil můj pražský průvodce. Procházeli jsme se společně po Václavském náměstí a on mi vyprávěl, jak významná je tato postava pro váš národ. To pro mě bylo velice důležité, protože jsem tak mohl lépe proniknout nejen do obsahu skladby, ale i do vaší kultury a historie. Z hudebního hlediska je to podle mě jedinečné dílo. Velice radostné, plné úžasných melodií. A upřímně - moc se na své první provedení těším.

03446716.jpeg

Barokní hudba je velice úzce spjata s liturgickým prostředím a tím pádem také s duchovním rozměrem. Jak důležité je tento rozměr pro vás jakožto pro zpěváka? Vnímáte a chápete hudbu jako určitý druh média, jehož prostřednictvím se šíří duchovní hodnoty? Rozhodně ano. Od raného dětství jsem zpíval v kostele, má matka zpívala ve sboru, můj otec tam hrával na varhany. Jako jedenáctiletý chlapec jsem byl vybrán, abych v Kapském městě zpíval v Katedrále svatého Jiří. Takže už ve velice raném věku jsem byl zasvěcen do liturgické hudby, do církevního prostředí. Myslím, že mě to velice ovlivnilo v dalším životě. Říká se, že když zpíváte, dvakrát se modlíte. A to je podle mé zkušenosti pravda. Když stojím na scéně, je pro mě prvořadé, abych lidem mohl přinést nějaký hodnotný příběh. Aby to mělo smysl, musíte to dělat z celého svého srdce.

Narodil jste se v Kapském městě, v kulturním a politickém centru Jihoafrické republiky. Prvních čtyřiadvacet let jste prožil v apartheidu. Jak to ovlivnilo vaši osobnost a vaši muzikalitu? Vyrostl jsem v Kapském městě, které jsem později opustil, abych se mohl věnovat své kariéře. Nebylo možné studovat tam obor, kterému se nyní věnuji, byl jsem jediný kontratenor. Ptáte-li se na apartheid, ten je v mé mysli symbolem separace, zdi vystavené mezi rasami a sociálními skupinami. Architekti tohoto systému způsobili, že lidé jako já byli označeni za „barevné“, a byli striktně odděleni od černochů, bělochů i lidí indiánského původu. Byli jsme vzájemně separováni a neměli jsme možnost společně vzdělávat, brát se a tak dále. Stále nám bylo vtloukáno do hlavy, že díky barvě naší pleti nemáme takovou hodnotu, jako mají bílí lidé. Že jsme méněcenní. I když tento režim skončil v roce 1994, nemyslím si, že rasismu a zdem stavěným mezi rasami byl učiněn konec. Přinejmenším lidé, kteří prožili tuto zkušenost, si nesou toto trauma v sobě. Někde v podvědomí se stále ozývají otázky – možná nejsem dost dobrý, možná si díky barvě své pleti nezasloužím určité věci. Pevně ale věřím, že pro nadcházející generace bude Jihoafrická republika dobrým místem k žití. Je to nádherná země, která bude vždycky mým domovem.

03446715.jpeg
autoři:Vojtěch Havlík, Markéta Kaňková, Josef Zedník
  • Klasika
  • Přenos z akce