Komorní scéna Aréna: S nadějí, i bez ní - recenze

T. Vůjtek napsal hru pro tři postavy a chór. Hlavní postavou je Josefa Slánská, kterou hraje Alena Sasínová-Polarczyk. Spolu s ní jsou na jevišti téměř po celou dobu inscenace dva muži, ztělesňující role vyšetřovatelů, mučitelů, ale i jakýchsi klaunů či glosátorů děje. V těchto rolích vystupují Marek Cisovský a Albert Čuba. Chór tvoří další herci v úlohách revolucionářů, budovatelů socialismu, také však popravčích.

Hudbu k inscenaci navrhl Nikos Engonidis, a využil při tom dobových budovatelských písní z padesátých let, a také propagandistických melodií z dob Sovětského svazu. Poněkud nadbytečné se v tomto kontextu hudební složky jeví zařazení hudebního motivu z televizního seriálu Příběhy majora Zemana.

Příběh Josefy Slánské inscenuje režisér Ivan Krejčí v prostoru vyšetřovny, vězeňské cely, soudní síně a popravčí místnosti zároveň. Herce stylizuje do roviny groteskní nadsázky až zvrhlého humoru. Před očima publika se odkrývá pozadí přípravy vykonstruovaných procesů s politickými odpůrci komunistů, zviditelňuje se pořekadlo o dětech revoluce, které požírají samy sebe. Alena Sasínová-Polarczyk hraje postavu Josefy Slánské v několika rovinách: chvílemi je to žena zlomená osudem, chvílemi nadšená komunistka věřící, že její strana by přece neublížila svým věrným členům. Herečce se velmi dobře daří vytvořit obraz osobní tragédie ženy, která scestné ideologii zasvětila celý svůj život, zejména když se v závěru hry Josefa Slánská s planoucími zraky vyznává z přesvědčení, že socialismus a komunismus je ta jediná správná cesta a že když dosažení tohoto cíle se nedožije ona, určitě se toho dožijí další.Právě v tomto okamžiku se naplňuje varování autora i inscenátorů před možným opakováním historie.

Hlavní tíha inscenace je však rovnoměrně rozložena mezi představitelku hlavní role a její dva spoluhráče. Marek Cisovský i Albert Čuba rozehrávají široký rejstřík hereckých prostředků: v jejich projevech se střídají sarkasmus, cynismus, sadistická krutost s falešnou slitovností a klaunským šaškováním. Diváka mrazí v zádech ve chvílích, kdy tito dva opouštějí scénu v čase dokonání rehabilitace rodiny Slánských v roce 1990 s gestem sametové revoluce - písmenem V ve vztyčených prstech, a s pozdravem Nashledanou…Kvalita předlohy, invenční režie a vynikající herecké výkony při závěrečném potlesku zvedly publikum ze sedadel.

Komorní scéna Aréna má díky hře S nadějí, i bez ní na repertoáru apelativní politické divadlo silného emocionálního účinku, inscenaci, která varuje před možným návratem politiky která jde bezohledně za svým cílem, na život nehledě. Vysoká úroveň herectví všech účinkujících jen potvrzuje oprávněnost nominace na divadlo roku.