Komedie, empatie a hra – to co nás spojuje navzdory rozdílnému věku, místům, kde žijeme, i toku dezinformací

Hana Husovská, ze studentského spolku Fakescape, popisuje, jak se členky a členové spolku pomocí hravých workshopů s prvky únikových her snaží dalším mladým lidem ukazovat, jak si ověřovat informace a na co si dávat na internetu pozor. „Necháme je, aby se to naučili pomocí hry. Pak následuje reflexe,“ popisuje Husovská jednu z cest, jak ve školách zlepšovat povědomí o mediální gramotnosti.

Spolek Fakescape přichází s novou karetní hrou Nekrm Kachnu!|foto:Fakescape

Spolek Fakescape nově přichází s karetní hrou Nekrm kachnu!, která má sloužit jako další pomůcka k rozvíjení mediální gramotnosti. Hra je určena pro hráče od dvanácti let. „Doufáme, že pomůže rozvíjet i mezigenerační dialog,“ dodává Husovská. Nová hra pracuje s kritickým čtením textu a poukazuje na pojmy z novinářské praxe. „Například hráče seznamujeme s pojmy jako datová žurnalistika nebo publicistika a zpravodajství, ale zůstává tam i praktický prvek. Vysvětlujeme také, jak odhalit falešnou zprávu,“ zmiňuje Hana Husovská.

Empatií proti dehumanizaci

Dalším hostem ArtCafé je Ondřej Šálek. Hlavní postavou jeho dokumentárního filmu Dobré zprávy je Petr Černý, muž, který vysílal bláznivé zprávy prostřednictvím vlastní internetové dezinformační televize. Šálek razí heslo empatií proti dehumanizaci a říká: „I dezinformační scéna si vytváří určitý underground. Pro mě byl důležitý empatický postoj. Přišlo mi důležité říct, že jsou to normální lidé, kteří v sobě mají obří míru lidskosti a solidarity.“ Šálek dále uvažuje nad tím, co do našeho přemýšlení o světě přináší relativizace norem a dogmat. Podle jeho zkušenosti s tím přichází další znejistění i určitý druh exkluzivního pocitu a tvůrčího elánu.

S divadelní dodávkou do izolovaných lokalit

Černá sanitka je teenagerská komedie, která od letošního léta vyjíždí z Činoherního studia v Ústí nad Labem. „Je to specifická věc. Hrajeme ji i ve vyloučených lokalitách. Premiéru jsme měli pod záštitou Člověka v tísni v ghettu v Předlicích,“ říká v pořadu Adam Ernest, režisér Černé sanitky, který se během příprav inspiroval stejnojmennou knihou etnologa a folkloristy Petra Janečka.

Komedie Černá sanitka se hraje pod širým nebem, zastavit může leckde|foto:Lucie Urbanová

„Cílíme na diváky kolem patnácti let. Neměl jsem ambici někoho poučovat. Chtěl jsem udělat zábavnou věc pro generaci, která považuje divadlo za prudu,“ vysvětluje Ernest, proč pracoval s žánrem městských legend. Ernest dále zmiňuje, že vzal do hry příběhy, kterým se člověk ve společnosti dalších lidí zasměje. Zároveň ale dodává, že strašidelná linie vyprávění probublává kdesi dole. „Když si na ně pak člověk vzpomene o samotě, horor může začít.“