Kolín v Americe. Setkání s českým exilovým prozaikem a esejistou Ladislavem Radimským

28. listopad 2020

Setkání s Ladislavem Radimským (Petrem Denem) ve vltavské Víkendové příloze zahajujeme rozhovorem s Michalem Jarešem o nové knize Texty z exilu, kterou vydalo nakladatelství Libri prohibiti. Následuje pořad Vůně města sestavený převážně ze spisovatelových „předexilových“ esejů. V pořadu, jehož leitmotivem je  Radimského rodný Kolín, vystupuje spisovatelova sestra Marie Frágnerová. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Jaromír Funke, Neony II, 1936
Připravil a pořadem provází: Jiří Kamen
Účinkují: Bořivoj Navrátil, Jiří Hromada
Režie: Dimitrij Dudík
Premiéra: 28. 11. 2020

Jako velmi „kolínská“ se mi jeví pasáž z článku Jaromíra Funkeho Od obrazu k emoci. Filozof Václav Navrátil, kterého autor zmiňuje, byl jeho kolínským kamarádem. Předobraz popisovaných fragmentů města má kolínský původ.

Každá realita má svoji melodii

Čtěte také

„…samotný život přináší přerůzné situace a záleží jen na fotografu, aby si uvědomil, jaké možnosti mu přináší skutečnost sama, je-li výběrem výrazně isolována od nežádoucích elementů a je-li vzájemně konfrontována. Prostor a objekt mají vlastní rytmus a vlastní řád. Záleží na fotografu, aby obé podřídil svému účelu. Václav Navrátil to definoval takto: ‚Každá realita má svoji melodii. Umění fotografa znamená zaposlouchati se do melodie pro nás nejnaléhavější a darovati tuto melodii zakletou do ireálné dvojrozměrovné plochy. Ve fotografii nejde tudíž jen o pouhou technickou zdatnost, nýbrž také a hlavně o básnickou předtuchu básnického efektu.‘ A zde jest pravé jádro emoční fotografie, kterou prozatím vývoj vrcholí. Všední skutečnost oproštěná od prosté popisnosti, přechází fotografickým umocněním do světa, kdy osmnácté století, představované omšelou sochou korunuje se vší vážností tovární komín dneška, kdy divák se zamyslí nad hřbitovem na ulici, kdy naše secesní dětství jest vzkříšeno před vchodem do vily, kde trůní bujná sfinga se skromným nápisem ‚Vlasta‘, kdy schyluje se na hodinách ke dvanácté, kdy nastává plnost času a kdy vždy a všude ‚Čas trvá‘ od anno domini, až na věky věkův!“

Kolíňan nepotřebuje barometr

Přebal knihy Petr Den: Pětkrát Kolín s fotografiemi Jaromíra Funkeho, vydalo nakladatelství Aventinum v roce 1947

Ke Kolínu první poloviny 20. století, kdy v něm působila skvělá skupina fotografů, malířů, spisovatelů a filozofů, patří i spisovatel Ladislav Radimský, který většinu svých literárních prací vydal pod pseudonymem Petr Den. Zřejmě nejznámější je jeho kniha Pětkrát Kolín, která vyšla v roce 1947 s Funkeho fotografiemi města. V kapitole Plánování pod akáty autor píše: „Kolíňan nepotřebuje barometr. Chce-li vědět, jak bude, zvedne jen nos trochu do výše, vsaje do sebe ozón labských zátočin… a hned ví, co a jak. Je-li cítit Draslovka, bude hezky, zapáchá-li cikorka, bude proměnlivo, a smrdí-li ‚hnojivka‘, bude zcela určitě pršet. Zkušený Kolíňan nezná ovšem jen továrny ležící na čtyřech hlavních světových stranách, nýbrž zná větrnou růžici všech šedesáti osmi kolínských více méně voňavých závodů a po vzoru starých Číňanů dospívá k rozeznávání rafinovaných složenin vůní a k podivuhodným závěrům o jejich významu. Do kolínské směsi zmíněných vůní přidává Kolíňan – mám-li již prozradit jeho výrobní tajemství – vůni akátu. Akát – toť krátce řečeno strom Kolína… Vůně akátových květů všecky městské vůně spojuje v jedno. Je vůní syntetickou, je vůní kultury.“

K tehdejšímu Kolínu patřil i malíř Zdenek Rykr, autor obalu proslulé čokolády Kofila a futuristického projektu staveb, které ve 30. letech plánoval na rok 2000 pro pravý labský břeh v Kolíně a které tak trochu předjímají tančící domy. A právě s Rykrovou manželkou, spisovatelkou Miladou Součkovou, poté, co skončilo velké období kolínského umění a myšlení, po roce 1948, se Ladislav Radimský setkával v USA.  

Ladislav Radimský, právník, ministerský úředník a diplomat, vstoupil do literatury v roce 1933 esejistickou knihou Tvůrcem snadno a rychle pod pseudonymem Petr Den. Členem poroty byl F. X. Šalda. Od roku 1946 působil Radimský v New Yorku při OSN, po únorovém puči zůstal ve Spojených státech. Po smrti Jana Masaryka vystoupil ze služeb Československé republiky. Později se vrátil do sekretariátu OSN a v USA žil do své smrti v září 1970. Během svého pobytu mimo vlast sledoval ve své publicistice a esejích kulturní události doma i světě, komentoval politické dění. Psal i beletristické práce. Jeho dílo až na několik málo výjimek současní čtenáři neznají.

autor: Jiří Kamen
Spustit audio

Související