Kolik vidíme, když vidíme? A kolik, když nic nevidíme? Molyneuxova otázka ve Studiu Hrdinů

11. prosinec 2018

Pražské Studio Hrdinů připravuje inscenaci zabývající se tématem snů nevidomých s názvem Molyneuxova otázka. Autorka a režisérka Katharina Schmitt udělala v roce 2016 v Praze a ve Vídni sérii rozhovorů s lidmi, kteří se narodili nevidomí. Nahrávky těchto rozhovorů a hudební skladba Michala Rataje se staly základem rozsáhlého projektu, ze kterého vzešly rozhlasová a nakonec i divadelní inscenace.

Představte si od narození slepého muže, který dokáže s pomocí hmatu rozlišit kouli a kostku. Představte si dále, že mu byl navrácen zrak. Dokáže nyní tento muž rozeznat oba předměty čistě svým zrakem? Tento problém vstoupil do dějin filozofie pod názvem Molyneuxova otázka. Ta inspirovala nejen Johna Locka, ale i řadu dalších filozofů a také režisérku Katharinu Schmitt ke zkoumání toho, co znamená vidět.

Z inscenace Molyneuxova otázka

Děj hry Molyneuxova otázka zasazuje autorka do tzv. dark roomu tanečního klubu, ve kterém se setkává nevidomá žena a muž, který vidí. V těchto rolích se představí Pavlína Štorková a Jakub Gottwald. Vzhledem k tématu inscenace se její první zhruba půlhodinová scéna odehrává v naprosté tmě.

Situace je velmi jasná. Odehrává se v dark roomu v klubu, což je místo, kde se lidé setkávají za prostým účelem – anonymním sexem. Muž a žena v našem příběhu se na tomto místě setkají, vyspí se spolu a pak se rozejdou. Obsah je jednoduchý, ale forma složitá. A s tímto rozporem jsem chtěla v inscenaci pracovat.
Důležité je i to, že část představení se odehrává ve tmě, v aréně, která je vypolstrovaná molitanem. Tma divákům umožní jiný typ soustředění, jiný fyzický zážitek z vyprávění, z prostoru, z hlasů a jiných zvuků.

Kahrarina Schmitt

Z inscenace Molyneuxova otázka

V první fázi se text Kathariny Schmitt proměnil v roce 2017 v rozhlasovou hru, a to v německé jazykové verzi pro ORF a v české verzi pro ČRo Vltava. V režii Kathariny Schmitt se v rozhlasové verzi představila Ivana Uhlířová a Kajetán Písařovic. V posledních letech se Katharina Schmitt zabývala operou, hudebním divadlem a také prací pro rozhlas. Často v této souvislosti řešila otázku, z čeho se obraz vlastně skládá.

Když jsem začala s výzkumem a mluvila s nevidomými o tom, jak jejich sny vypadají, zjistila jsem, že vnímají obrazově, ale nikoli vizuálně. Oni ve snech vidí obrazy, které jsou emocionální povahy.
Katharina Schmitt

V den první pražské premiéry 11. prosince se zároveň česká rozhlasová verze bude reprízovat ve 20 hodin v ČRo Vltava.

Spustit audio