Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem

Psycholingvistka Barbara Mertins
Psycholingvistka Barbara Mertins

Seznáme se s vědou, která se zabývá složitým a někdy záhadným vztahem mezi jazykem a myšlením.

Moje dvě děti vyrůstají trojjazyčně. Mají anglického tátu, matku Němku, ale narodily se v Praze a nikdy neznaly jiný domov než Českou republiku. Velmi často jim lidé říkají, jaké mají štěstí a jaká to musí být výhoda v dnešním kosmopolitním světě, mít hned tři jazyky. Ale jaké to je, žít mezi jazyky? Staré české přísloví „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ je pěkné, ale zároveň zní trochu schizofrenně. Já bych určitě nechtěl být více než jednou člověkem. O složitém vztahu mezi jazykem a myšlením zatím víme neuvěřitelně málo, a ještě méně, když jde o souhru více jazyků, jako v případě mých vlastních dětí.

Co se děje v naší hlavě, když mluvíme?
Jak se naučí děti mluvit a rozumět?
Přemýšlíme v různých jazycích odlišně?
Jak je to s člověkem, který vyrůstá dvojjazyčně?
A může naše bádání o jazyku a jazycích vést k lepšímu mezinárodnímu porozumění?

Závisí to, jak vnímáme svět, na tom, jakými slovy jej popisujeme? Známe příklad inuitského jazyka ze Severní Ameriky, ve kterém existuje 50 různých slov pro sníh. Znamená to, že my ubozí Evropané vidíme jen jeden druh sněhu? Samozřejmě, že ne. Mám doma asi patnáct různých vosků na běžky, a nekoupil jsem je jen pro ozdobu. Ale pozor! To zase nemusí znamenat, že moje omezená slovní zásoba v oblasti ledových krystalků padajících z mračen je irelevantní. Snad by inuitský běžkař uměl díky svému jazykovému vybavení vybrat správný vosk mnohem lépe než já. Ale pak máme další problém. Jak poznáme, že ten správný vosk vybral kvůli jazyku a ne kvůli tomu, že pochází z oblasti, kde osm měsíců v roce leží sníh a díky tomu je velmi dobře natrénovaný v umění rozeznávat různé druhy sněhových vloček?

Když jde o jazyk, můžeme si být jisti jen jednou jedinou věcí: všechno je ještě složitější, než by se na první pohled zdálo. Nemůžeme se ani spolehnout na selský rozum. Podle něj bych soudil, že fakt, že mám za mateřštinu angličtinu, určitě neznamená, že nějakou scénu - třeba dvě ženy, které jdou po cestě směrem k nějakému stavení – vidím jinak než rodilý mluvčí češtiny. Ale mýlil bych se. Nejnovější výzkum naznačuje, že díky své mateřštině opravdu vidím některé scény trochu jinak, dokonce i v konkrétním příkladu, který jsem zrovna uvedl.

David Vaughan

Tento dokument je o relativně mladém vědeckém oboru, který hledá odpovědi na některé tyto fascinující otázky. Jde o psycholingvistiku, které se věnuje hrstka českých lingvistů tady a v zahraničí. Jejich mravenčí výzkum se nám na první pohled může zdát dost abstraktní, ale ve skutečnosti je relevantní pro mnoho aspektů našeho života: naučí nás, že dvoj- nebo trojjazyčná výchova opravdu neubližuje dětem, i že způsob, jakým vnímáme svět, není samozřejmý: že opravdu existují jiné pohledy, a že se tyto pohledy vzájemně nevylučují. Poznatky z psycholingvistiky nám pomáhají při vývoji nových postupů ve výuce, při práci s pacienty po mozkové mrtvici, nebo pokud má dítě potíže naučit se číst nebo psát. Jde o sondu do hlubin lidského mozku, který zatím zůstává jedním z posledním neprozkoumaných míst na naší planetě.

V tomto pořadu britský publicista David Vaughan, který žije už přes dvacet let v Praze, nahlíží s pomocí vědců a badatelů pod pokličku fascinující a mladé vědy, které se říká "psycholingvistika". Zároveň se ptá, jak nám psycholingvistika může pomáhat i v praxi: ve školách, v diagnostice a snad i v politice a diplomacii. Je návrat k předbabylonskému světu mezinárodního porozumění opravdu jen sen?