Kočičí hra v Mladé Boleslavi – recenze

28. březen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02295326.jpeg

Městské divadlo Mladá Boleslav uvedlo jako třetí premiéru sezóny hru maďarského autora Istvána Örkényho Kočičí hra. V českém divadelnictví je to už fenomén – každému přitom naskočí jméno legendární představitelky hlavní role Dany Medřické a tak je každá z dalších představitelek Erži Orbánové vystavena srovnání.

Hra samotná není žádným výjimečným textem, žánrově ji můžeme charakterizovat jako hořkou komedii. Nemá výrazný děj, je spíše sledem jednotlivých scének prokládaných zpomalujícími „vyprávěcími“ pasážemi, kdy obě sestry komunikují buď písemně či po telefonu.

Nová doba téměř smazala téma emigrace, konfrontace kapitalistického komfortu a socialistického nedostatku. O to výrazněji se vynořují motivy dneška – ať je to téma týrané ženy, které špatná zkušenost vytváří nepřekonatelný blok pro další život, věčná nedospělost synů, kteří do pozdního věku neopustili ochranitelskou náruč dominantní matky či vztah potomků k rodičům, kdy jim sice poskytují materiální péči, ale jinak na ně pro množství práce nemají čas. Lehce melodramatický příběh o ženském údělu, různých podobách ženství, osamělosti stáří a iluzích mládí, které s věkem získávají na kráse, má pro diváky (resp. divačky) stále své kouzlo.

V mladoboleslavském divadle tuto inscenaci pojal tvůrčí tým (dramaturgie František Skřípek a režie Josef Kettner) jako poctu herečkám souboru. Představují se tu tedy nejen současné herečky mladoboleslavské scény – Eva Reiterová, Karolina Frydecká, Eva Horká a Lucie Matoušková, ale v alternaci také dvě dámy, které zde v 50. letech minulého století začínaly – Jarmila Killerová-Cysařová a Olga Vacková-Rousová. Navíc si čistě činoherní roli vyzkoušela pražská operetní hvězda Galla Macků.

Jednoduchou záminkou pro děj hry je lehce impresionistická fotografie z roku 1918 (uvidíme ji i v projekci nad scénou), na které sestry Szkallovy, nejkrásnější dívky okresu Szolnok běží vstříc komusi či čemusi. O tom, na koho se usmívají, komu běží vstříc, vedou sestry, jejichž věk už překročil šedesátku, na dálku spor už léta. Zatímco kultivovaná Gisela upoutána na vozík tráví svůj osamělý život v komfortním německém sanatoriu svého syna, temperamentní Erži žije v rozděleném bytě v socialistickém Maďarsku a adrenalin si zvyšuje hádkami u mlékaře a řezníka, rituálními kočičími hrátkami se sousedkou a vyvařováním pro svou celoživotní (tajnou) lásku, operního pěvce Viktora.

Právě na představitelce temperamentní Erži leží největší odpovědnost za zdar představení. Eva Reiterová se role ujala se sympatickým temperamentem, v jejích replikách i chování (např. operní prozpěvování částí textu) zdálky zaznívá inspirace Danou Medřickou. To však není výkonu na škodu, působí to spíše jako hold této herečce.

Inscenace je silnější ve chvílích, kdy se něco opravdu děje (například akčně provedená scéna hektické přípravy na koncert a křížové telefonování Erži, Pavly a Viktora, zkoušení vypůjčených šatů, nepovedená sebevražda Erži či temperamentní kočičí hrátky).

Útlum nastává ve chvílích dálkové komunikace sester, to je ovšem prakticky neřešitelná slabina textu hry. Novou barvu příběhu naopak dodává to, že herečky přes maskování vypadají mladě. Tím inscenace jaksi mimochodem připomene fakt, že dnes sice vizuálně stárneme pomaleji, pocitu odepsanosti a osamění se však stejně neubráníme. Erži Orbánová dává recept na přežití (byť ani v jejím případě není zcela bez pochybností) – nerezignovat, prožívat naplno každý okamžik života.

I. Örkény: Kočičí hra Režie: J. Kettner Hrají: E. Reitererová, K. Frydecká, E. Horká a další Městské divadlo Mladá Boleslav Premiéra 11. 3. 2011

autor: Jana Soprová
Spustit audio