Knižní tipy Jana Nejedlého: Vítr, tma, přítomnost; Briketa; Prostřednictvím kočky; Prázdná sláma
Nakladatelství Druhé město vydalo dlouho očekávaný nový román spisovatele Václava Kahudy. Po třináctileté publikační pauze se vrací tento osobitý tvůrce za čtenáři s více než sedmisetstránkovou prózou. Jestliže se o Václavu Kahudovi mluví jako o nástupci či duchovním dědici Bohumila Hrabala, týká se to té temnější, živelné stránky klasikova díla, nikoli té smířlivě nostalgické.
Rámec Kahudova příběhu tvoří pátrání po osudu vypravěčova dědečka, inženýra, který se podílel na zbrojních projektech, za války vzbudil zájem gestapa a pak za podivných okolností zemřel. Nacistické a posléze komunistické přízraky minulosti zasahují, jak vypravěč zjišťuje, až do naší současnosti. „Začal jsem se zajímat, co je pod kamenem. Jaká havěť, jaký přírodopis uvidím,“ píše autor. Ovšem hlavní smysl této prózy netkví v nějakých konspirativních, politicko-historických odhaleních. Největší devizou Václava Kahudy zůstává jeho způsob nazírání světa. Je to filozof smyslového vnímání, fenomenolog prózy, vidoucí pozorovatel, který všemi smysly nasává svět jako nějaké kosmické zvíře a zahlédá až pod povrch běžného vnímání. „Zakoušet realitu skrze doteky a vjemy na svých tělesných periferiích. Cítit proud života, tekoucí jeho buněčnými membránami... být součástí toho řečiště. A pod tepem srdce slyšet jiný - pomalý hukot hlubiny,“ píše tvůrce, provázející nás až do „hlubokého lesa mezi vesmíry“, kde „mezi hvězdami plují ve vzduchoprázdnu celé gigantické oceány zmrzlé vody“. Vítr, tma, přítomnost - tak se jmenuje opus magnum Václava Kahudy.
A české literatuře se budeme věnovat i nadále. Přiléhavý název Briketa najdeme na obálce výboru z poezie, která vznikla v Ostravě anebo se tomuto černému městu věnuje. Editor svazku, básník a publicista Ivan Motýl, zde soustředil verše sto dvaceti autorů v časovém rozpětí od roku 1894 až do současnosti. Vedle očekávaných tvůrců, jako je např. Petr Bezruč, tu najdeme i jména Jaroslava Seiferta, Milana Kundery, Jana Skácela či J. H. Krchovského. Antologii vydalo nakladatelství Větrné mlýny.
Knihovna Václava Havla nabízí ohlédnutí za ranou tvorbou Pavla Juráčka. Klíčový tvůrce tzv. nové vlny československé kinematografie 60. let, známý též strhujícím, posmrtně vydaným Deníkem, vystupuje i ve svých juvenilních textech jako suverénní vypravěč s neotřelým náhledem na svět. Juráčkovy povídky, krátké črty a deníkové záznamy, shrnuté v knize s titulem Prostřednictvím kočky, pocházejí z let 195-1958.
Na závěr bych ještě připomenul novou básnickou sbírku Jana Šimka, současného autora vycházejícího z poetiky i filozofie undergroundu. Střídaje věčnost a aktualitu, mystiku a humor i verš vázaný s volným črtá autor jakýsi neučesaný komentář k našemu dnešku i k bytí člověka vůbec. „Na billboardu vytlemená / cesta do ráje / je pro mě nemlich stejně blbá / jak Husák na Prvního máje," nebere si tvůrce servítky ve sbírce Prázdná sláma, kterou vydalo nakladatelství Probooks.
