Knížek o bagrech a autech už mají děti dost. Teď přišlo ke slovu umění
V regálech knihkupectví se vedle sebe objevily dvě výrazné publikace - kniha o fungování galerie a kniha o českém umění od roku 1900. Společného mají víc, než by se mohlo zdát. Jak se dělá galerie i Průvodce neklidným územím výtvarně pojali David Böhm s Jiřím Frantou. Obě jsou navíc pro děti.
Teď se ale mladí i starší čtenáři mohou také dozvědět, jak se umělecká díla vystavují a co se s nimi děje poté, co opustí autorův ateliér. Nákladem Moravské galerie v Brně vyšla výpravná kniha Jak se dělá galerie. Autory konceptu jsou ilustrátor a výtvarník David Böhm a šéfkurátor galerie Ondřej Chrobák.
Dětský myšlenkový svět je tomu umělcovu možná v mnohém podobný. Významně staví na fantazii a kreativitě. Možná i proto se knihy o umění a umělcích mířící k dětským čtenářům objevují stále častěji.
Jak to všechno vznikalo…„Svět muzea umění je pro lidi zvenčí často neproniknutelný. Někteří se mě ptají, jestli pracuji i v pondělí, když jsou ten den galerie zavřené. A podobných otázek je spousta,“ říká Ondřej Chrobák. I proto se v Centru nových strategií Moravské galerie rozhodli hledat cestu, jak je zodpovědět.
Když se z debat vyvrbil nápad na dětskou encyklopedii, připojil se k projektu výtvarník David Böhm: „Velká výhoda byla, že celá kniha vznikala v průběhu tří let. Měli jsme tedy čas si všechno dobře promyslet a k jednotlivým věcem se i vracet, zpřesňovat a přidávat další vrstvy,“ vysvětluje.
Proč vlastně o umění dětem vykládat…Knížek o bagrech mají děti podle Davida Böhma už možná dost, tak zbývá prostor i pro jiná témata. Současnou líheň podobných knih přičítá Ondřej Chrobák i generační změně. „Děti se stávají větším a větším tématem a i zájem o umění ve společnosti roste,“ dodává.
Setkání na stránkách dvou knih…„Protože jsme to chtěli maličko rozmělnit, tak jsem vstoupil do knížky, na které Jiří tou dobou pracoval. A aby to nevypadalo jako konkurenční projekty, pozvali jsme naopak jeho ke spolupráci na knize Jak se dělá galerie,“ vysvětluje David Böhm.
Současného zájmu o umění využili i tvůrci další - v mnohém podobné - knihy. Průvodce neklidným územím s tou předchozí zdaleka nespojilo jen téma, ale také tvůrčí tým. David Böhm totiž už roky úzce spolupracuje s Jiřím Frantou, a tak se automaticky potkávají i na stránkách obou knih.
Ideální čtenáři? Sedmnáctiletý pár…Oba výtvarníci se tak podíleli i na podobě Průvodce neklidným územím. Na ní spolupracovali s kurátorem Ondřejem Horákem. Dvojice Horák - Franta má navíc na kontě už jednu úspěšnou publikaci ověnčenou cenou Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2015. Jmenuje se Proč obrazy nepotřebují názvy. „V předchozí i v té současné knize jsme se snažili o to, aby ji četli děti s dospělými. Z ohlasů je totiž jasné, že mnoho informací je nových i pro rodiče,“ říká Ondřej Horák. „Tato kniha je ale určená spíš starším studentům, s Jirkou jsme se domluvili, že si budeme představovat pár kolem sedmnácti let.“ Jiří Franta dodává, že „to je období, kdy je člověk asi nejnáročnější. Kdy má nastavený výrazně kritický mód k veřejnosti. Proto jsme nároční i co se kreseb týče. Nepřistupovali jsme k nim jen ilustrativně.“
Jak moc se kniha trefuje, prověří až časA podobně má celá kniha spíše klást otázky a podněcovat k dalšímu studiu. Ondřej Horák na ní začal pracovat právě proto, že informací je dnes všude kolem spousta. „Chceme hlavně nadchnout pro umělce a jejich díla někoho, kdo si poté dohledá další knihy a konkrétní obrazy,“ dodává.
I proto si autoři mohli dovolit ryze osobní výběr umělců a děl. Jak se to zdařilo, podle Jiřího Franty nemilosrdně zhodnotí až čas. „V jednu chvíli jsou někteří umělci vidět více, až po jejich smrti se to ale prověří. Za několik let bude vidět, jak moc se výběr v této knize trefil nebo netrefil.“
