Knihovna je břímě, závaží, zátaras a sisyfovská zeď, říká Jan Štolba

„Knihovna se v pokoji tyčí jako krutý mayský bůh Času,“ říká literární kritik a hudebník Jan Štolba, „vyžaduje tu nejzazší oběť: osobní, intimní čas.“ Zcela pochopitelně v ní má knihy, které sice četl, ale už se k nim zřejmě nevrátí. Rovněž knihy, které by si rád přečetl, ale čas si na ně nikdy nenašel. Také knihy, do jejichž četby se mu prostě nechce. Ale především má v knihovně několik titulů, ke kterým se vrací opakovaně: Bílou velrybu od Hermanna Melvilla, Odyssea od Jamese Joyce, romány a povídky Franze Kafky či Bohumila Hrabala a v neposlední řadě dětské knihy Jaroslava Foglara. „Jedna řada knížek v mé knihovně přežila všechny palácové revoluce. Jsou to foglarovky. A mezi nimi knížka knížek – Záhada hlavolamu. A jako Bílá velryba nebo Odysseus jsou knihy všeobsažné, i Záhada hlavolamu má všeobsažné téma: tajemství.“