Kniha zářivých barev, andělských křídel a světla

10. únor 2005

Miloš Doležal jistě není posluchačům Českého rozhlasu neznámý - v literární redakci Vltavy má na starosti pořady české a světové poezie. Ty, kteří ho znají i jako básníka, autora Podivic, Obce nebo Času dýmu, sbírek pevně spjatých s mizejícím venkovským světem jeho rodné Vysočiny, možná ale překvapí, že k nejnovější knížce, vydané závěrem uplynulého roku nakladatelstvím Arbor vitae, byl inspirován - jak ostatně její název Sansepolcro napovídá - krajinou výrazně odlišnou: trojmezím Toskánska, Umbrie a Marche.

Do této hornaté oblasti střední Itálie, plné vinic a cypřišových hájů, jezdí spolu s přítelem, malířem Jiřím Štouračem již několik let. Sansepolcro, Arezzo, Volterra, Fiessole, Gubbio - to jsou místa jejich každoročního (obvykle zářijového) putování. To, co ho na opakovaných "cestách na jih" nejvíce zasáhlo, vtělil do nevelkého stostránkového svazečku. Velmi často to byly obrazy. Malby a fresky mistrů trecenta a quattrocenta - Pietra Cavalliniho, Masolina da Panicale, Pierra della Francesca, Fra Angelica. Básník a malíř je vyhledávali v klášterech a chrámech Toskánska, Umbrie a Říma. Setkání s obrazy je nejen bohatě variovaným leitmotivem Doležalovy sbírky, ale také klíčem k jejímu smyslu.

Na umění mistrů rané renesance bývá obvykle ceněno to, že krůček po krůčku vymaňovali malířské umění z přísného řádu byzantského ikonopisu, že jasnými, zářivými barvami vytlačovali z obrazů zlato, hieratická gesta měnili v gesta dramatická a abstraktní strnulé tváře oživovali individuálními rysy svých bližních. I když i těchto kvalit si básník všímá, citlivý je zvláště na to, co v jejich obrazech z ducha byzantského umění zbylo - jak v zobrazovaném ještě prosvítá nezobrazitelné. Průnik tvořícího stvořeným pak umí nejen zachytit, ale také evokovat: Znovu se ptáš po světle - ve sloupech, hradbách, obeliscích / pak nedaleko odtud, na zdi - v tváři Kateřiny z Alexandrie / nacházíš: pomerančová promísená se zlatou / vybarvuje vnitřek baziliky, mozaiky, intarzie / šíří se - zář z fresek Masolina da Panicale / mystické breve, nepatrnost sama v síle / uragánu prostupuje jak duch kamením // Ta pomerančová se zlatou!

Stejně jako za "lyrický cestopis" lze Sansepolcro považovat i za sbírku epinafií. Kouzelných momentů prozření, kdy se skutečnost z ničeho nic před námi rozestoupí a my jsme na krátký okamžik oslněni světlem vytrysknuvším z věčnosti. Tyto náhlé letmé zázraky zasahují oba poutníky jak při kontaktu s obrazy, tak při setkávání s lidmi a krajinou. Někdy bezděčně, jindy je básník čtenáři předkládá jako výsledek určitého mentálního dění, kdy z trsů zachycených vjemů krystalizují drobné příběhy a teprve na jejich fasetách se pojednou zatřpytí krůpěje onoho nadzemského světla. S ním se ostatně můžeme střetnout i při soustředěném prohlížení 14 reprodukcí kreseb a olejových maleb Jiřího Štourače, jež knížka obsahuje (vznik některých z nich je zachycen v básních). Také ony září jasem doby, kdy ještě lidé byli s to nad sebou vidět duhu andělských křídel.

autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.