Kniha roku 2001 - Böhmische Dörfer

14. květen 2002

Letos vznikla nová literární soutěž - Magnesia Litera, jejímž úkolem je zvýšit prestiž naší knižní kultury. Probíhá v sedmi kategoriích. Poroty udělují kromě sedmi cen i cenu vrcholnou za knihu roku. Tuto Magnesiu Literu obdržel německý autor Jürgen Serke za Böhmische Dörfer.

Překladatelé více než pětisetstránkové, edičně i graficky zdařile řešené publikace velkého formátu, vybavené osmi sty fotografií unikátní dokumentační hodnoty, jí ponechali německý titul záměrně. "České vesnice" znamenají v němčině totéž co v češtině "španělské vesnice" a přeložit titul buď doslova, či jako idiom by znamenalo ochudit jej vždy o druhý z obou možných významů. Jenže autor při pojmenovávání tématu, kterému se věnoval, kalkuloval s oběma. Vždyť předmět jeho zájmu - německá literatura, jež vznikala "v českých vsích", tedy v předmnichovském mnohonárodnostním Československu, byla z větší části (tj. odmyslíme-li si Kafku, Rilkeho či Werfela) pro německé čtenáře opravdu "španělskou vesnicí". Alespoň do roku 1987, kdy Serkeho kniha v Německu vyšla. Ostatně i pro české čtenáře bude Putování opuštěnou literární krajinou, jak zní její podtitul, dobrodružným objevováním neznámého. Pravda, díla některých ze 47 autorů, které Serke představuje, byla již publikována i v češtině, ale jak dokumentuje závěrečný přehled literatury, jde jen o nepatrný zlomek rozlehlého a bohatě členěného literárního teritoria. Vzrušující je už způsob, jak nás jím autor provází.

Složitý historický kontext, ve kterém tato literatura vznikala, její souvislost s národnostními, hospodářskými, politickými i společenskými poměry od posledních desetiletí habsburské monarchie až po stalinská padesátá léta, kontakt této literatury s literaturou českou, okolnosti, díky nimž se o ni začal Serke zajímat a které úzce souvisejí s jeho novinářskou prací v ČSSR koncem 60. let, kdy se zde spřátelil s leckterým z našich pozdějších disidentů - to vše zachycuje v pestré mozaice konkrétních detailů úvodní esej Evropa zemřela v Praze. V následujících šestnácti samostatných portrétech prozaiků a básníků - pro nás až na několik výjimek (např. L.Perutze či J.Urzidila) málo známých - pak podává autor podstatně víc než jen informace o jejich díle. Podobně, jak to před staletími učinil Vasari s malíři italské renesance, přibližuje smysl jejich tvorby prostřednictvím jejich životních osudů. Serke není literární teoretik, ale novinář. Neváhal podniknout cesty za autory a jejich příbuznými do nejrůznějších částí světa a vytěžit z jejich vyprávění fascinující příběhy i konkrétní detaily, které jsou přínosem nejen pro literární a kulturní, ale mnohdy i politickou historii.

Jürgen Serke a Jiří Gruša navštívili v říjnu 1982 básníka Ivana Blatného (uprostřed) v Ipswichi

Podobně postupuje i ve třetí části knihy, jejíž název je totožný s podtitulem celého díla a která přináší dalších jedenatřicet, tentokrát ovšem stručněji koncipovaných portrétů. Ať již portrétovaní literáti byli či nebyli židovského původu, pro naprostou většinu z nich se stal konec Československa - Mnichov a okupace - osudovým zlomem. Buď skončili v nacistických táborech, nebo před hitlerismem utekli do Velké Británie, Palestiny, USA, Jižní Ameriky... I pokud přežili, prošli takovým existenčním otřesem, že cestu zpět k literatuře z nich našli už jen někteří. Jejich nedobrovolný odchod nejen z vlasti, ale často i ze sfér, ve kterých spatřovali hodnotu a smysl svého bytí, stejně jako další životní peripetie daly jejich osudům obecnější smysl, takže příběhy knihy ve svém úhrnu vytvářejí dramatickou fresku apokalypsy 20. toletí. Z ní jako memento zaznívá věta Ludwiga Windera: "Věřím, že lidstvo musí zaniknout, přestane-li být lidská důstojnost naší nejvyšší hodnotou."

I když některé momenty Serkeho interpretace historie mohou českého čtenáře dráždit (např. zjednodušující a ryze negativní pojetí úlohy, kterou sehrál Edvard Beneš) a přestože autor má občas snad až příliš lehké pero, výběr, rozsah a většinou i podání informací, které dílo přináší, z něj činí knihu roku 2001 zcela právem.

autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.