Kniha o oblasti se špatnou pověstí

Citlivý čtenář si pomocí textu a obrazového doprovodu může rekonstruovat podobu jednoho celého města, třiceti obcí a dvaceti osad a řady samot, statků a hájoven.

Důvody vysídlení a v mnoha případech srovnání se zemí jsou u jednotlivých obcí různé, tak jako je velmi rozmanitá povaha okresu Sokolov, který v sobě zahrnuje jak romantickou krajinu Slavkovského, dříve Císařského lesa, tak oblast hnědouhelné pánve kolem řeky Ohře, předhůří Krušných hor na Kraslicku i vysoký krušnohorský hřeben. Území bylo postiženo zřízením vojenského újezdu, těžbou uranu, těžbou hnědého uhlí, uzavřením hranic a vznikem hraničního pásma a zejména - na celé své ploše - odsunem německého obyvatelstva.

Vojenský prostor Prameny v samém srdci Slavkovského lesa byl zřízen už v roce 1946. Tomuto rozhodnutí padlo za oběť stejnojmenné lázeňské místo a město Čistá - Lauterbach, po němž dnes opravdu nenajdeme ani stopu a které v roce 1930 mělo 1.200 obyvatel. Vojenský prostor nakonec ve Slavkovském lese ustoupil těžbě uranu a přesunul se do Doupova, kde mu padlo za oběť další množství obcí a opět celé město.

Stojí za připomenutí, že hnědé uhlí se těžilo na Sokolovsku odedávna, metoda však byla hlubinná, krajina byla "okótována" těžními věžemi a vedle nich stály kostely, školy, hostince a všechny další stavby, které dělají obec obcí v tom nejpůvodnějším významu. Od roku 1946 se způsob těžby změnil na povrchový - na celém území jsou dnes buď funkční lomy nebo rekultivovaná území, stopy po osídlení zmizely.

Obce na Kraslicku pocházely z 12. století, někde (v obci Kostelní, ve Stříbrné) zbyly staré, původně románské kostely i obce. V Krušných horách rostou na základech někdejších domů svěže zelené smrky, vytvářející scénografii jakoby připravenou pro inscenaci divadelní hry z 19. století.

Jako by Sokolovsko bylo vybráno pro neurvalost všeho druhu, postavil se tu uranový kriminál, jenž slouží jako věznice dodnes. Snadno se to všechno udělalo v kraji, kam noví osídlenci přicházeli už současně s novými pořádky a stali se na nich závislí celou svou existencí.

Vydání knihy je záslužný a obdivuhodný čin, její četba je ovšem truchlivá a depresivní. Tolik zbořených kostelů, škol a lokálních zámečků, zaniklých hřbitovů a pomníků padlým nemohlo nezanechat na lidech, kteří se toho účastnili, neblahé stopy. Ani ten, kdo vůbec není tradicionalista a neobdivuje konzervativní venkovské pořádky, nemůže popřít, že v obci Rovná, socialistickém omylu sestávajícím z několika paneláků na větrném kopci, je neschopnost vytvořit moderní náhradu za starou venkovskou kulturu tak zjevná, že by se na tomto příkladě totálního rozpadu a beznaděje mohla vyučovat. Blahobyt spojený s těžbou hnědého uhlí byl nepřirozeně, uměle vyhnaný, a na knize o zaniklých obcích Sokolovska vidíme, že byl zaplacen tak draho, že ten dluh současná generace vůbec není schopna splatit. Neměla by ho však zvětšovat.