Kniha Laozi letos vyšla ve dvou překladech. Podívejte se na ukázky z obou textů
Říká se, že pravým jménem mudrce Lao-c bylo Li Er, užívá se ale varianta Laozi. Říká se také, že měl při narození bílé vlasy i obočí a to je důvod, proč se stal známým jako Lao-c, což v čínštině znamená „starý mudrc“. Faktem ovšem je, že v letošním roce vyšly v Galerii Zdeněk Sklenář dva překlady Knihy Laozi.
První svazek edice Český Laozi přeložil David Sehnal, výtvarně ho doprovodil Karel Malich, druhý vyšel v překladu Oldřicha Krále a s obrazy Jana Merty.
„Celý text Laozi je objemem nevelký, obsahuje o něco více než 5000 písemných znaků,“ píše sinolog David Sehnal v dalším díle, týkajícím se starověkého textu – v díle: Kniha Laozi. Překlad s filologickým komentářem, které letos na podzim vydalo nakladatelství FF UK.
Předpokládá se, že drobný spisek pochází z počátku 3. stol. př. n. l. Sinolog a komparatista Oldřich Král, který Knihu Laozi přeložil poprvé na konci šedesátých let minulého století, v současnosti dostal vzácnou příležitost pořídit překlad nový a podívat se na text dnešním pohledem, opřeným nejen o získané poznatky, ale také osobní zkušenosti.
K významu Knihy Laozi prof. Král říká: „Jde o starověký text, který reaguje na určitou společenskou situaci.“ Podobně i první Králův překlad vznikal v jisté atmosféře, k jejímuž dokreslení postačí, když si uvědomíme, že antologie staročínských textů měla vyjít v roce 1969 pod názvem Kniha mlčení. Proč mohl být titul užit až v dalším vydání, na počátku devadesátých let, je zřejmé.
Překládání je jeden ze způsobů čtení
O svém přístupu k překládání hovoří Oldřich Král moudře a téměř poeticky: „Můj přístup je svým způsobem dynamický, protože já překládání beru jako jeden ze způsobů čtení. A když čtete něco před třiceti lety a čtete to teď, tak to přece nečtete stejně.“
„Překlad,“ pokračuje Oldřich Král, „je hledání, kde já dávám přednost těm variantám, které dávají konzistenci textu jako takovému a nehledám za každou cenu, že se musím prosadit něčím novým. A pak je samozřejmě to druhé hledání, že tak či onak pracujeme se svým vlastním jazykem a každý ho máme trochu jinak posazený, máme jinou knihovnu za sebou. Čili, my hledáme výraz, konzistenci překladu ve svém domácím jazyce a tak či onak se spoléháme – nebo třeba nespoléháme – že to čtenář vezme.“
Každý z překladů – Králův i Sehnalův vychází zřejmě z jiné verze originálu, vznikal v jiné době, překladatelé patří k různým generacím, každý má jiné cíle a jiná kritéria překladu, každý má svůj rukopis, onu „knihovnu zkušenosti a vzdělání za zády“.
Ukázky překladu
Dao, co se dá povědět, už není to Dao. Jméno, co se dá jmenovat, už není to jméno. Bezejmenné je počátkem nebe a země, pojmenované je matkou všech věcí. Nahlédneme do jeho tajemství, když o ně nestojíme, zhlédneme jen jeho vnějšek, když se po něm pídíme. To obojí ze stejného vychází, leč různě se nazývá. Shodně je nazvem hlubinou prvopočátku. Tento prvopočátek prvopočátku je bránou k veškerým tajemstvím. (Oldřich Král)
Cesta, kterou lze považovat za dao, není obyčejná cesta; slovo, které bylo lze učinit pojmem, není obyčejným slovem. {[slovem] wu (=nic) označuji počátek nebes a země {[slovem] you (=něco) označuji matku všech věcí. Proto obyčejné {[slovo] „nic“ hodlám použít k poukázání na jeho (počátku nebes a země) subtilní dokonalost, obyčejné {[slovo] „něco“ hodlám použít k poukázání na její (matky všech věcí) hranice. Toto obojí (tj. počátek i matka) má společný původ, ale různě se nazývá, pospolu jim říkám záhada. Záhadnější než záhada, brána ke všemu, co je do nejmenšího detailu dokonalé. (David Sehnal)
