kniha: Jan Štolba - Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii
vydal Torst, Praha 2006
Kdo riskuje víc, zda autor literárního díla nebo jeho recenzent, by mohl sdělit básník, prozaik a kritik Jan Štolba. Pohybuje se totiž v obou oblastech, v té tvůrčí i v té "dozorující". Soubor jeho studií a statí o literatuře, nazvaný Nedopadající džbán, vydalo nakladatelství Torst.
Existují vtipné fráze, zapeklité rébusy, slovní psí tanec s vlastním ohonem, jazykové špeky. Ale co s tím, když je třeba promluvit o textu, v němž se hovoří o textu, recenzovat recenzujícího recenzenta? Je to vtip, jazykolam nebo špek? Možná trochu od každého, radost i starost, hříčka i klička. Inkriminovaným dílem, naplněným osobními úvahami o cizí tvorbě, více o poezii a okrajově o próze, je soubor recenzí, obecnějších úvah a polemických článků literárního kritika, saxofonisty, střídavě Australana a Pražana Jana Štolby. Původně byly psány pro literární časopisy, především pro Host a pro Literární noviny. Pro knižní vydání byly revidovány, a, jak je uvedeno v ediční poznámce, případně doplněny a rozšířeny.
Celek nabízí přehled po vybraných nivách českých zemí, knihách "vyrostlých" přibližně od poloviny devadesátých let minulého století. Čtenář se dozví o klasech do povědomí pevně zakořeněných, ale ve větší míře o takových, které vykvétají vzácně, nebo je těžší je objevit. Např. o Karlu Šiktancovi a Ivanu Wernischovi, o Karlu Milotovi, Stanislavu Dvorském, Aleně Nádvorníkové a desítkách dalších. Jsou zde k zastižení prvotiny, kupř. Jiřího Studeného i vzorky byvšího undergroundu, Vratislav Brabenec nebo Ivan Martin Jirous. Štolba vytahuje kusy rozvíjející se v nadějných počátcích, Bogdana Trojaka či Radka Fridricha a nejméně uhranutý je jakýmsi současným básnickým středním proudem, reprezentovaným Vítem Kremličkou nebo Petrem Borkovcem. Autor též předkládá průhled skrze období sklizně ve shrnující úvaze o mladé české poezii nazvané Poezie jako výmluva nebo jde ještě hlouběji, k hlíně a podstatě ve stati nazvané Sesuvy. Improvizace nad proměnami a propady české poetiky. Osobitý rukopis recenzenta lze objevit tam, kde sbírky charakterizuje. Štolba odhaluje slova, jež stvořila náladu díla, jako je monument u Jana Suka nebo zvrhlost u Andreje Stankoviče. U jiných je nalezena nomadická hybnost, zvichřelá imaginace či bubínkovitý rytmus, rysy nezvalovské, zábranovské i demlovské. Jan Štolba se ve svých kritických statích chová jako nadšený sběratel motýlů. Každý kus je prověřen, pojmenován, zpřevracen do všech stran, usazen do struktury a řádu a nakonec připíchnut na správné místo poetické mřížky. Naštěstí přistupuje ke krajině poezie a prózy ekologicky. Neplýtvá slovy. Ulovené zbytečně neničí a ohleduplně upozorňuje na ohrožené druhy. Nejde výhradně po slabinách. Necupuje autory a zřejmě ani nevstupuje do jejich černých snů. Jeho argumentace je přijatelná. Vyhmatává charakter básníka mezi realitou, jeho vztahem ke konkrétním věcem a mezi vrstvou abstrakce. Třídí a odděluje a zdá se, že odpadu příliš nezůstává. Svazek recenzí, úvah a glos Jana Štolby je tak ukázkou a příkladem čisté a veřejně prospěšné práce.
Co ještě dodat k souboru tolika podnětných obrazů? Recenzovat publicistické dílo literárního kritika se může zdát podobně pošetilé jako nutit vidoucího do četby knihy napsané Braillovým písmem. Proč to za to stojí? Třeba proto, že čtení recenzí může být mnohdy zábavnější či napínavější než pročítání pramene. Nebo proto, že postřehy kritika mohou uvádět, svádět i zavádět. Cesty rovnat i komplikovat.
Proto, že, pokud jde o dobrého kritika, je jeho dílo takovým ukazatelem možných světů. Prostředníkem, jehož pomocná ruka vládne potřebným hmatem, díky němuž se může slepecké písmo stát i neznalému jeho pravidel, srozumitelným.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.