Klidná síla Ilji Racka

31. březen 2017
03833145_0.jpeg

Ve svých 66 letech se přihlásil do konkursu na místo ředitele Slezského divadla v Opavě. Chtěl zúročit všechny své dosavadní zkušenosti coby ředitel českých divadel a kulturních institucí, jako znalec českého uměleckého prostředí, ale i dlouholetý činoherní a operní režisér a scénárista.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Byl úspěšný, a tak od této 211. sezóny divadla, které má ve slezském regionu velkou popularitu, se snaží zachovat z něj to nejlepší, ale přitom jej otevřít mladé generaci návštěvníků.

Nestal jsem se hercem, protože mě rodiče do divadla vodili

Ilja Racek se narodil do velmi mladé herecké rodiny, jeho otec, herec Ilja Racek, dostal „umístěnku“ do Olomouce, maminka do Mostu, takže ho vychovávali rodiče maminky v Ostravě. Rodina se setkávala jen na velké svátky, ale Ilja Racek už začátkem 60. let nasává díky svému otci pražské divadelní prostředí: raný Semafor, Radokovy inscenace, představení s mladičkým Třískou v Národním divadle atd. V roce 1968 začíná studovat televizní publicistiku na Karlově univerzitě, ale události po vstupu okupačních vojsk nastavili „novinařinu“ jiným směrem, a tím se mladý Racek vydat nechtěl – „málo hořel“. Únikem mu byla studia režie na DAMU, která dokončil v roce 1976.

Do opavského divadla vstoupil Ilja Racek poprvé ve 26 letech, ihned po studiích, kdy byl tehdejším ředitelem divadla soudruhem Vodákem, bývalým řidičem sanitky, upozorněn, že je příliš mlád na to, aby se jako režisér ucházel o tak zodpovědnou práci. Začíná coby asistent v ostravské televizi a slovní redaktor v ostravském rozhlase. Na přelomu 70. a 80. let se už dostává k divadelní režii, i na českou scénu Těšínského divadla a o fenoménu dvoujazyčné scény a vlivu polské kultury povídá Ilja Racek s nadšením.

03833146.jpeg

Bibli mám ve všech svých bytech

Ilja Racek byl vychováván křesťansky založeným dědečkem z matčiny strany a za KDU – ČSL také několikrát úspěšně v komunální politice kandidoval a mnoha institucím díky své znalosti divadla výrazně, hlavně v 90. letech, pomohl. Vedle režisérské práce v Liberci, dlouhé éře ředitelování v Národním divadle moravskoslezském, v ostravském studiu České televize či krátkém období šéfování Plzeňského divadla se mj. stal v letech 1998 -2001 náměstkem ministra kultury kolegy z divadla Pavla Dostála.

Situace v úzkém rodinném kruhu dostává Ilju Racka do prostředí těžce tělesně postižených dětí. Dnes už legendárním představením je Labutí sen o duši (2009), ve kterém se mnohým handicapovaným dětem splnil sen – tancovat, byť na invalidním vozíku. V roli libretisty a textaře pracuje Ilja Racek pro takto postižené děti dál, roky po odchodu své tenkrát osmnáctileté dcery Zuzanky.

Premiérové abonmá se v Opavě dědí z rodiny na rodinu

Dnešní Slezské divadlo v Opavě vzniklo v roce 1805 a německý vliv v něm sehrál zásadní roli. Silný vztah k opavskému divadlu, které stojí uprostřed města, projevili jeho obyvatelé hned po 2. světové válce – muselo stát jako jedna z prvních budov vybombardovaného města. „Opava jako regionální scéna je mnohdy startovacím místem pro mladé pěvce, herce, tanečníky, hráče i dirigenty“, uvádí jeden z důvodů existence regionálních scén Ilja Racek. A navíc, jak potvrzují vzkazy přímo v našem vysílání, Opavané své divadlo milují.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.