Klavírní tria Bohuslava Martinů očima interpretů

A jelikož jde o snímek oceněný prestižní BBC Music Magazine Award v kategorii komorní hudby za rok 2016, tak se mu Akademie věnuje podrobně.  

V Akademii nejen že představíme tyto oceněné nahrávky, ale dáme slovo těm, kteří díla nastudovali a natočili. Všichni tři mají ke skladbám co říci. Jan Páleníček to vysvětluje takto:

„Už v prvním Triu se nikdo z nás nenudí. Je tak komplikované v jednotlivých hlasech, že si každý užije toho svého partu.“

A Jitka Čechová dodává:

„Tam je velice zajímavé to, že když člověk cvičí svůj part sám, má pocit, že v něm vidí jakousi logiku. Když přijdou kolegové, tak se ten pocit úplně změní; každý z nás hraje svůj part, úplně nesourodý s těmi ostatními. Dohromady vzniká zvláštní směsice, bohatě od Martinů prokomponovaná.“

Akademie potěší nejen příznivce interpretace Smetanova tria, které v rozhovoru s Janou Vašatovou prozrazuje leccos o svém přístupu, ale také milovníky tvorby Bohuslava Martinů. Tento skladatel měl oblast komorní hudby velmi rád; jen tria představují celkově 15 kompozic, a z toho jsou čtyři skladby určené pro klasické klavírní trio – tedy housle, violoncello a klavír.

Bohuslav Martinů|foto: archiv Městského muzea Polička

Procházejí celou jeho tvůrčí periodou: od Francie roku 1930 přes dramatický předválečný rok 1939 až po pobyt ve Spojených státech amerických. Promítá se do nich průběžně Martinů tvůrčí směřování a tria tak svým způsobem dokumentují skladatelský vývoj a zrání. 

Ještě v roce 1956 se v dopise Miloši Šafránkovi skladatel k Triu č. 3 z roku 1951 vyjádřil těmito slovy: „Je to čistě komorní hudba, při jejímž komponování jsem ve svém živlu.“