Klavírista a pedagog Karel Friesl

03697651.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03697651.jpeg

Narodil se 28. března 1938 ve Strakonicích rodičům, kteří rádi muzicírovali. Maminka hrála na klavír, tatínek na housle - a byl také členem místního pěveckého sboru Hlahol.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Výuku klavíru svěřili rodiče Karlově tetě, když mu bylo 6 let. Po válce pokračoval v hudební škole v Písku a díky nadprůměrným výsledkům se přihlásil ke studiu na Pražskou konzervatoř, kde se stal žákem Karla Vinkláta. Jako student 3. ročníku měl samostatný klavírní recitál v Písku, který měl velký ohlas.

Pražskou konzervatoř ukončil v červnu 1958 Lisztovým koncertem Es dur a na podzim nastoupil jako učitel klavírní hry na LŠU do Klatov, ale zdejší pedagogické působení přerušila na dva roky prezenční vojenská služba. Pak se mohl Karel Friesl opět plně věnovat hudbě.

V klavírním umění ho v dalších letech formovala Ilona Štěpánová-Kurzová – od roku 1960 nejprve soukromě, v letech 1966 – 71 pak na AMU v Praze. To už byl ale od roku 1964, po dokonalém zvládnutí konkurzního řízení, přijat jako profesor klavírní hry na Konzervatoř v Plzni. Na této škole působí dodnes, v letech 1988 – 2000 vykonával funkci ředitele školy.

"Nebylo to sice pravidelně, ale stalo se občas, že zpěváci neměli s sebou noty klavírního doprovodu. Vzhledem k tomu, že se určité árie nebo písně na vystoupeních opakovaly, znal jsem většinu takových skladeb nazpaměť. Kromě toho se některé árie často transponují do tóniny, která zpěvákovi lépe “sedí“. Stalo se jednou, že jsem dotyčnou árii hrál v nižší poloze, ačkoliv zpěvák byl zvyklý na vyšší. Po vystoupení se mi dotyčný svěřil, jak se mu krásně zpívalo, že mu všechny výšky krásně vyšly. Podivil se, když jsem se mu přiznal, že skladbu jsem hrál omylem o tón níž, než byl zvyklý zpívat. Přes všechny takové, někdy i nemilé příhody, jsem vždycky s radostí přijímal možnosti vystupovat jako doprovazeč nebo člen komorního souboru, protože mne zvuk klavíru ve spojení s jinými nástroji či zpěvem mohutně inspiroval, zejména ve spojení s větším souborem hráčů. Tím více pak při naprosté odlišnosti barvy klavíru ve spojení se symfonickým orchestrem."

Pět desítek let vystupoval úspěšně na domácích i zahraničních pódiích, nahrával v rozhlase. Doprovázel dlouhou řadu zpěváků a instrumentalistů, účinkoval v různých komorních seskupeních a byl členem symfonických orchestrů. A samozřejmě zažil spoustu příhod, ke kterým se ve vzpomínkách rád vrací.

Kromě intenzivního provozování hudby a působení na plzeňské konzervatoři se po příchodu do Plzně Karel Friesl plně zapojil do hudebního a společenského života i jako organizátor.

V letech 1969 – 2013 byl předsedou výboru Kruhu přátel hudby, byl významným členem Svazu Českých skladatelů a koncertních umělců a později Západočeského hudebního centra a v roce 1993 byl zvolen předsedou nově vzniklé České společnosti Josepha Haydna, která tehdy uspořádala první ročník Haydnových hudebních slavností. Pravidelným hostem tohoto festivalu staré hudby, který píše letos (od 9. září ) už svoji 24. kapitolu, se stal Symfonický orchestr plzeňské konzervatoře.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.