Kinematografie jsou emoce ve tvářích herců, říká kameraman oscarového filmu Saulův syn Mátyás Erdély

Mátyás Erdély přináší do současné kinematografie ojedinělou kvalitu i přístup k filmovému obrazu. Výrazných úspěchů dosáhly například filmy, které natočil s maďarskými režiséry Kornélem Mundruczem a Lászlem Nemesem. Nemesův celovečerní debut Saulův syn se v roce 2015 stal celosvětovou senzací a sesbíral nejprestižnější filmové ceny. Kromě Velké ceny poroty na festivalu v Cannes například i Cenu britské filmové akademie BAFTA, Zlatý Glóbus a také Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Neříct obrazem moc, ale přesto dost, aby divák pochopil

Příběh maďarského Žida Saula, který se uprostřed pekla vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau snaží důstojně pohřbít nevlastního syna, nasnímal Erdély v dlouhých, rozpohybovaných záběrech, které obdařil silným emočním nábojem a vybroušenou estetickou kvalitou.

Jak se zrodila vyhraněná obrazová koncepce snímku, popsal maďarský kameraman v úvodu ArtCafé: „Společně s režisérem jsme nejprve vytvořili seznam věcí, kterým jsme se chtěli vyhnout. Když jsme si pak soupis se všemi definovanými omezeními prošli, ptali jsme se, zda budeme vůbec schopní film natočit. Paletu nástrojů jsme omezili tak radikálním způsobem, že bylo nemožné pojmout film klasickými filmovými prostředky. Věděli jsme, že existuje velmi tenká hranice mezi tím, kdy budeme až příliš záhadní a nepochopitelní, a tím, kdy budeme příliš prvoplánoví a průhlední. Museli jsme tedy najít přesnou hranici, kdy obrazem neřeknete moc, ale řeknete dost, aby divák pochopil.“ vysvětluje Erdély.

Z filmu Saulův syn|foto: Film Europe

Nízkorozpočtový film v hodnotě 1,5 milionu amerických dolarů natočili Nemes s Erdélym za 28 natáčecích dní. Vzhledem k omezeným prostředkům i času se museli na natáčení dobře připravit. Unikátní obrazovou koncepci snímku vyvíjeli pomocí speciálně vytvořené technologie: „Při přípravě obrazové koncepce jsme nepracovali se storyboardy, protože ty vám řeknou jen to, co ve výsledku vidíte na plátně. Používali jsme software, ve kterém  jsme animovali postavy v rámci dekorací, a zároveň simulovali pohyb kamery. V den natáčení jsme pak vše rychle přehráli, nacvičili a pak jsme točili na ostro.“

Filmy Lászla Nemese jsou jako cibule. Odlupujete vrstvu za vrstvou

Mátyás Erdély stál za kamerou i v Nemesově druhém celovečerním snímku Soumrak (2018). Mysteriózní thriller líčí příběh dvacetileté Irisz Leiter, která se na počátku 20. století vrací do Budapešti, kde odhaluje vlastní minulost a temná tajemství obestírající její rodinu: „Hlavní myšlenka filmu je založená na pocitu ztracenosti. Film je o mladé ženě, která se snaží pochopit svět kolem sebe. Realita jí ale uniká, zjišťuje, že některé věci nelze pochopit. Že si nemůže být jistá, že to, co zažívá, je pravda. Věci i lidé si protiřečí a věci, kterým věřila, se náhle mění ve svůj opak.“

Úspěšnou spolupráci s progresivním maďarským režisérem shrnul kameraman v ArtCafé následovně: „S Lászlem se skvěle doplňujeme. Tvořit s ním je intelektuální výzva. Jeho projekty jsou mnohovrstevnaté v nejširším slova smyslu. Je velmi vzrušující postupně přicházet na všechny vrstvy, které do svých filmů zapracovává. To platí zvlášť pro náš poslední film Soumrak. Je skoro jako cibule, kterou můžete postupně odlupovat a stále přicházet na něco nového.“

Film má potenciál být něčím víc, než čím je dnes

Narativně propracovaný snímek navíc vyniká i vybroušenou vizuální kvalitou obrazu, který dokonale vystihuje atmosféru počátku století.

Olomouc zaplavil pohyblivý obraz. Začíná festival PAF

• Upravit
• Smazat

Více než 80 programových bloků ve 14 lokalitách napříč Olomoucí, průřez aktuálním zahraničním i tuzemských audiovizuálním uměním, to vše je letošní PAF, který proběhne od 6. do  9. 12. 2018.

Soumrak se tak místy podobá rozpohybovanému výtvarnému dílu: „Já osobně nedělám rozdíl mezi filmem a výtvarným uměním. Myslím, že film má potenciál být něčím mnohem víc, než čím je dnes. Sleduji hodně filmů a jasně vnímám, že prostředky, které film dnes má, nejsou v současných filmech využity. Když se podíváte na němé filmy, vidíte, že jsou vizuálně mnohem propracovanější. Film může jít do hloubky, může být jako poezie, může využívat síly obrazů a dělat mnohem víc, než jen vyprávět příběh. Mám rád filmy a režiséry, kteří zkoumají a překračují možnosti, které film má.“

Práce s herci? Základem je respekt, úcta a bezpečí

Další silnou stránkou Erdélyho přístupu je práce s herci, se kterými skrze kameru dokáže navázat intimní vztah.

Z filmu Soumrak, režie László Nemes|foto: Film Europe (5008377)

V Soumraku vytvořil dokonalou symbiózu s herečkou Juli Jakab, kterou často snímá v kontemplativních detailních záběrech připomínajících malířské studie lidské tváře. „Mé pouto s herci vychází z respektu a úcty. Herců si velmi vážím. Vážím si toho, že se obnažují, že nám umožňují dostat se dovnitř jejich srdce a duše. Snažím se je proto chránit. Vím, že bez dobrého výkonu není dobrý film. Proto chci, aby se se mnou cítili v bezpečí,“ říká.

Co Erdélyovi dala spolupráce s maďarským režisérem Kornélem Mundruczem? Co se naučil při práci ve Spojených státech? A jak se mu točilo se Seanem Durkinem a Judem Lawem? Poslechněte si celé ArtCafé, kde Jonáš Kucharský představuje hudbu britské formace Hen Ogledd a kde byla také řeč o postavení žen v hnutí Bauhaus: