Když se zastavila kina, zastavili se i distributoři a tudíž i premiéry. Čeští kinaři hledají nové cesty k divákům

Do biografů se smí od 11. května. Každá druhá řada ale musí zůstat volná, a rozestupy (tedy spíš rozesedy) musí být i v těch řadách, kam diváci smějí. Své multiplexy za těchto podmínek otevřel provozovatel sítě CineStar, síť Cinema City naopak ještě vyčkává. Vyčkávají i někteří provozovatelé malých kin. Velká část z nich ovšem své stánky otevřela. V Mozaice jsme mluvili se třemi z nich.

Kino Atlas|foto: Eva Dvořáková

Ondřej Trantina je ředitelem pražských kin Evald a Atlas. Diváky do nich pustil hned, jak to bylo možné. Za dobou povinného uzavření biografů se neohlíží rád. „Bylo to pro nás moc rychlé, ze dne na den jsme museli zrušit všechny projekce a následně přišla omezující opatření vlády. Na koleně, poměrně v kvapu, vzniklo několik projektů, které si buď realizovala kina samostatně, nebo pod hlavičkou Asociace provozovatelů kin. Takhle přišel na svět třeba projekt Vaše kino, a začali jsme uvádět filmy přes internet. Podpora projektu, především reklama, byla ale velice malá, a lidi na něj taky nebyli hned připraveni,“ říká k nové situaci s tím, že proces rozjezdu takové věci by vyžadoval delší přípravu.

Ředitel společnosti Film Europe Ivan Hronec přiznává, že výpadek „jeho“ pražského kina Edison Filmhub byl trošku utlumen dalšími projekty a aktivitami společnosti, nicméně ztráta byla i tak značná. „Jde asi o 800 tisíc korun za měsíc. Takovou sumu nedokáži jen tak nahradit. Je totiž navázaná na operační investice, které přirozeně běží, musíme platit pronájmy, platy lidí, energie. Kdybych měl jenom kino Edison, jsem ve stoprocentní ztrátě. S partnery našich televizních a VOD produktů ale máme naštěstí podepsané víceleté kontrakty, které nebyly zrušeny. A tady se kapitál nutný k operačnímu provozu společnosti částečně udržel. Ztráta celé společnosti Film Europe je nicméně 30 až 40 procent,“ vysvětluje Hronec. 

Filmové centrum Edison Filmhub nedaleko Jindřišské věže|foto: Film Europe Media Company

Kino Pilotů v pražských Vršovicích provozuje společnost Pilot Film Jana Macoly. Stejně jako Atlas, i tohle kino se 11. května znovuotevřelo divákům. Ztráty se ale budou dohánět ještě dlouho. „Byli jsme nuceni zavřít v hlavní sezóně, v půlce března, lidi hodně chodili. K tomu jsme, jako distributoři, museli odložit některé připravované premiéry. I to nám zkomplikovalo život, a stát zatím tenhle obrovský výpadek tržeb nijak nekompenzoval,“ upozorňuje Jan Macola. 

Na rozdíl od Atlasu, Evaldu a kina Pilotů se Edison Filmhub divákům zatím neotevřel. „Kulturní smysl by tu byl, ale ten ekonomický ne. Při dodržení předepsaných opatření můžeme do našeho devadesátimístného sálu pustit dvacet až pětadvacet lidí. Pokud bychom měli vyprodáno, znamenalo by to asi čtyři tisíce korun z představení. Ty se musí dál rozdělit, půlku dostane distributor, kino pak tu druhou půlku. Za předpokladu tří projekcí denně jsme za ten den schopni vydělat šest tisíc korun. To nám, bohužel, nepokryje náklady na operační provoz,“ popisuje Ivan Hronec.

Kino Pilotů|foto: Václav Müller,Český rozhlas

A jak dál? Mluví se o možném větším propojení filmové distribuce s internetem. Zmínila ji mimo jiné i producentka společnosti Master Film Dagmar Sedláčková. Jako spolutvůrkyně nezávislých, často artových filmů v tom vidí cestu, jak se snímky dostanou k divákům rychleji a jednodušeji. Ondřej Trantina je ale k takovému uvádění filmů skeptický. „Kino je především sdílení prožitku. Filmy se netočí – nebo aspoň netočily – pro malé obrazovky doma, ale pro kina, pro velká plátna, pro společné sdílení emocí. Proto se musíme snažit dostat co nejdříve, a to i za malé návštěvnosti, do původního stavu," myslí si. 

Podle Jana Macoly je budoucnost malých kin ovlivněna i budoucností multiplexů. „Podle toho, jaký bude mít koronavirová situace vliv na multiplexy, budou velcí distributoři nasazovat výrazné komerční tituly. A ty potřebujeme i my k dosažení návštěvnosti, která nám pomůže přežívat dál,“ říká s tím, že problémy multiplexů si nepřeje nikdo. „Zasáhly by totiž i část výrobního sektoru v Česku,“ vysvětluje. Do budoucna pak Jan Macola vzhlíží se zdrženlivou nadějí: „Během koronaviru bylo často slyšet, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl. Ale asi první věcí, kterou všichni chceme, je, aby zase byl!“