Když Nuda není nuda
Divadelní mág Vladimír Morávek spolu se svým dvorním Romeem Janem Budařem vtrhli na filmová plátna. Tvůrčí trojúhelník doplnil ještě Čestmír Kopecký a výsledkem je Nuda v Brně čili "vkusná komedie o sexu", film dějově prostý, vizuálně černobílý, poeticky barevný, plný rajčat a rohlíků.
Tvůrci se obklopili tvářemi známými především divadelním divákům z Brna a Hradce Králové. Hlavními hrdiny jednoduchého příběhu je zamilovaná dvojice - Olinka (Kateřina Holánová) a Standa (Jan Budař). Jejich dosavadní láska "na dálku" má dnes v noci najít svého naplnění "na blízko". Děj postihuje Standovu "odvážnou" cestu z Bruntálu do Brna, vzrušení i obavy ze setkání na obou stranách, poučné postelové rady a zkušenosti Standova bratra i Olinčiných sousedek. K tomu se přidávají minidramata dalších párů, které se náhodou sejdou v jedné hospodě a posléze v jednom domě. Naplní dnešní noc jejich očekávání, nebo je zklame?
Vedlejší dvojice jsou lidé víceméně průměrní a jejich partnerské problémy se odhalují až s odvíjejícím se dějem, kdy si postavy sáhnou na dno a otevřou tak možnost k hereckým koncertům svých interpretů, jako je například zhroucená (původně však sebevědomá) psycholožka Pavly Tomicové a její neúspěšný milenec Miroslav Donutil snažící se řešit své dvacetileté manželství s lahví rumu v noční tramvaji.
Hlavní váha samozřejmě leží na bedrech (a to doslova) ústřední dvojice, která je na první pohled párkem outsiderů, hrdinů "trošku pomalejších". Jsou nepříliš vzhlední, nepříliš chytří, nepříliš rychlí a rafinovaní. Přesto je režisérův pohled na ně laskavý. Standa se ukáže být schopnějším než jeho protřelý bratr a Olinka si svým předkusovým úsměvem podmaní opravdu každého.
Více než děj ale zaujme pohled na to, jak je vše uděláno. Tento film nepřipomíná obvyklé divadelní "morávkoviny". Režisér nechal divadelní prostředky divadlu a naopak zde využil, co mu nabízí film specifického. Nejnápadnější je černobílá stylizace, střih zase umožnil udržet napětí filmu a sledovat všechny dvojice najednou. Neomšelá je také práce se zvukem: píseň prolínající jako leitmotiv (do hudby promlouvali Jan Budař, Richard Krajčo a Eva Urbanová) se střídá s němým obrazem, který přepadá děj nejčastěji v nejdramatičtějších okamžicích, jako bychom v nejdůležitějších chvílích ztráceli plné vědomí nebo se nořili pod vodu. Morávkovo svérázné výtvarné pojetí divadelních inscenací našlo svůj odraz v poetických obrazech kupících se rajčat a rohlíkových jednohubek. Černobílý pohled zdůrazňuje strukturu povrchu věcí a přispívá tak k poetice krásy ošklivého, která celý film provází. Od poezie otřískaných domů, poďobaných zad milencových až k detailům z přípravy smažených řízků.
Ač se vám zatím Nuda v Brně může zdát jako slátanina, je to film, který určitě pobaví, ale nepodlézá. O lechtivém tématu první noci pojednává cudně. Nebojí se ukázat krásu i bídu Brna a jeho hantec; a krásu i bídu hrdinů-antihrdinů. Neveze se po hlavním proudu, ale není ani intelektuálsky nekoukatelný, nýbrž zábavný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
