Když dostane literární stipendium Rudčenková, Hájek, Myšková, Hanus, Zábranský
Jak se daří současným českým spisovatelům při tvůrčích pobytech v zahraničí? Napíší skutečně to, co si předsevzali, když se hlásili o literární stipendium? Je volný čas a prostor svazující či působí euforicky? Většině z těch, které jste mohli tento týden slyšet v Mozaice, se systematické a plánované psaní nedařilo. Přesto pobyt jejich očekávání většinou předčil.
Kateřina Rudčenková byla v LotyšskuKateřina Rudčenková (nar. 1976) poprvé publikovala svou poezii v roce 1998 v Literárních novinách. Samostatně ji vyšly sbírky Ludwig, Není nutné, abyste mě navštěvoval a Popel a slast. Čtvrtá básnická sbírka Chůze po dunách vyšla v nakladatelství Fra v roce 2013, v roce 2014 za ni získala cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Rudčenková také napsala knížku povídek Noci, noci a několik divadelních her.
Za všechny lze jmenovat Niekur/Nikde. V této hře z roku 2004 jsou hlavní postavy dva literáti na zahraničním tvůrčím pobytu. Jejich vzplanutí a vztah jsou odsouzeny k nezdaru. Autorka sama získala několik tvůrčích stipendií. Oceňovaná sbírka „Chůze po dunách“ vznikla v lotyšském literárním domě Ventspilshouse právě jako "vedlejší" neplánovaný produkt. "Ten literární dům je kousek od moře," objasňuje Kateřina Rudčenková,"u něj jsem sedávala a pod vlivem tamní nádhery, dun a samoty jsem začala psát básně. A bylo jich tolik, že to vydalo na sbírku."
Jonáš Hájek psal v Lotyšsku a překládal v PolskuBásník, překladatel a hudebník Jonáš Hájek (nar. 1984) vystudoval hudební gymnázium, hudební vědu na FF UK v Praze, hraje na violoncello a dosud vydal tři knihy básní. Debutoval v roce 2007 sbírkou Suť, za kterou získal Cenu Jiřího Ortena. O tři roky později vyšla Vlastivěda a po dalších třech letech knížka s názvem Básně 3.
Hudební cítění Jonáše Hájka se projevuje i v jeho tvorbě, o níž sám říká, že na prvním místě ho zajímá míra a intonace. Na vznik druhé sbírky měl ovšem podstatný vliv autorův stipendijní pobyt v Lotyšsku. „Byla to příležitost si něco prostudovat, uspořádat,“ reflektuje pobyt Jonáš Hájek, „zjistit, že něco už není tak dobré. Takže jsem spíš dělal pořádek. Plán psaní nebo přesné načasování není možné.“
Druhý stipendijní pobyt strávil Hájek v Krakově, kde překládal básně německého básníka. Tento plán se podařilo naplnit. „Vedle toho jsem napsal také pár básní svých, také díky tomu, že člověk tam má na sebe čas, takže nápady přicházejí. Ale je pravda, že ve sbírce Básně 3 je poezie ovlivněná polskými reáliemi a mými tamními zážitky.“
Ivana Myšková psala díky stipendiu Visegrádského fondu v Krakově„Literární debut Ivany Myškové nazvaný Nícení je pozoruhodný z různých důvodů. Předně ale živě dýchá nezvykle bohatým jazykem a má odvahu,“ napsal v recenzi na debut Ivany Myškové (nar. 1981) Tomáš Weiss. Kniha vyšla s vročením 2012 (o rok později vyšel dotisk) a stala se jednou s nejobdivovanějších prozaických prvotin poslední doby.
Ivana Myšková vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého, pracovala jako redaktorka kulturního zpravodajství Českého rozhlasu Vltava, kde byla také odvysílaná její rozhlasová hra Odpoledne s liliputem (2007), a také minutová hra Dýchánek.
„Právě ta tíha předsevzetí,“ objasňuje Ivana Myšková, proč v Krakově nenapsala knihu povídek, ale rozhlasovou hru „mi nedovolila, abych na rozpracovaných věcech, podrobně vymyšlených, pracovala. Ty jsem dokončila třeba až po půl roce, ale v Polsku vzniklo něco úplně jiného.“
Ondřej Hanus na literárním stipendiu překonal tvůrčí krizi Poté, co opustil formu sonetu, hledal nové vyjadřovací prostředky. Přes povídky se znovu dostal k poezii. I když strávil svůj stipendijní pobyt v Praze, tedy v městě, kde žije, přesto vnímal čas jinak, než jako všednodennost. „Já jsem se najednou dostal na místo, kde jsem cítil, že nic nemusím a všechno se ve mně nějak uvolnilo a ten pobyt pro moje psaní působil jako jakýsi katalyzátor, což bylo velmi důležité,“ potvrzuje Ondřej Hanus.
Ondřej Hanus (nar. 1987) po absolvování píseckého gymnázia vystudoval bohemistiku a překladatelství z angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Překládá anglicky psanou poezii. Působil jako vedoucí recenzní rubriky v literárním obtýdeníku Tvar, nyní je redaktorem časopisu Psí víno a pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. V roce 2008 debutoval sbírkou Stínohrad, loni vyšla další kniha, nazvaná Výjevy, za kterou získal Cenu Jiřího Ortena.
Pro Davida Zábranského jsou tvůrčí pobyty prostorem pro práciDavid Zábranský (nar. 1977) debutoval v roce 2006 románem Slabost pro každou jinou pláž. Za tuto knihu získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Kromě dalších prozaických knih je také vystudovaný právník a mediální odborník autorem rozhlasové hry nazvané Hudba! Konečně!.
„Já jsem k tomu nikdy nepřistupoval, že bych tam měl nabírat nějaké zkušenosti,“ vysvětluje David Zábranský, „přistupoval jsem k tomu tak, že by člověk měl využívat prostor, který tam má. Já jsem odjížděl vždy ve fázi, kdy jsem na něčem aktuálním pracoval, a vždy jsem pracoval na tom, nač jsem stipendium žádal. A na místě jsem cítil takovou zodpovědnost, že jsem skutečně seděl a snažil se pracovat. Jak to bylo ve výsledku produktivní, kolik z toho, co se na první pohled zdálo skvělé, po návratu zbylo, to je jiná věc,“
