Kdybych hrála, co lidé chtějí, tak dodnes na Karlově mostě zpívám Yellow Submarine, říká Radůza

Radůza tento rok slaví i významné životní jubileum. „Myslím, že věk není důvodem k bilancování. Spíš mám pocit, že se proměnila moje tvorba. Začala jsem se učit na elektrickou kytaru a začala jsem na ni víc hrát a ta moje cesta je opravdu dlouhá. Ve dvaceti jsem začala hrát na jevišti, ale poprvé jsem se profesionalizovala v 15 letech v Rusku na Arbatu, když jsem utekla školnímu zájezdu, na Arbatu položila klobouk a hrála jsem do klobouku,“ popisuje Radůza s humorem své hudební začátky. 

Před pár dny vydala Radůza bilanční dvojCD Bylo nebylo BEST OF. Při výběru skladem jí pomáhali i posluchači a posluchačky. „Naprosto jsem se s nimi shodla, protože mám ráda všechny písničky. Takže cokoli by vybrali, tak bych souhlasila. Překvapilo mě, že si oblibovali i skladby, které nejsou úplně jednoduché na poslech, jako jsou třeba Až hory se převalí nebo Babylonská věž. To mě překvapilo strašně příjemně. A také mě překvapila ta odezva a to nadšení, s jakým se lidé účastnili těch anket,“ směje se Radůza.

Ze svého života nechci nic vymazat, ani žádnou svoji chybu. Hudba je pro mě terapie.

Radůza zpívá v mnoha jazycích. I na  Kolika řečmi vlastně mluví? „Domluvím se česky. Ze slovanských jazyků slovenština, polština, ruština. Potom italština, francouzština, angličtina a lámaně mluvím turecky,“ říká. 

Jaké to je skládat hudbu pro někoho jiného? Radůza skládá i vážnou a scénickou hudbu, pracuje právě na nějakém dalším projektu? Jak vnímá propojení hudby, divadla a literatury? Sama mimo jiné píše, kdo je její oblíbený autor nebo autorka? A jaké další aktivity tato všestranná umělkyně ještě provozuje? To a možná mnohem víc se dozvíte v celém rozhovoru s Radůzou.