Kdo zabil kocoura Prcíka Tomeše?

26. leden 2004

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

To je otázka, která roztáčí dění inscenace Poručík z Inishmoru pražského Švandova divadla. Autor, třiatřicetiletý irský Angličan Martin McDonagh její předlohu považuje za svou nejlepší hru.

Navzdory základní otázce nejde o pohádku o zvířátkách, ale o text pohybující se na hraně mezi komikou a akcentovanou krutostí: na scéně je člověk zaživa stahován z kůže, stříká plno krve a mrtvoly jsou rozřezávány tupými pilami. Zdá se tedy pochopitelné, že trvalo celých sedm let, než se McDonaghovi podařilo hru prosadit v Londýně na jeviště. Po dlouhých sporech v médiích ji roku 2002 uvedla Royal Shakespeare Company. Se skandálním úspěchem.

Za úspěch umělecký lze rozhodně označit českou premiéru v překladu Milana Lukeše a v režii Daniela Hrbka. Není jen drsně humornou, rouhavě cynickou fraškou, ale především soustředěnou absurdní parabolou nejpalčivějších bolestí a šíleností dneška. Kvalitní, ve vypjaté groteskní nadsázce vedené herecké výkony parodují nejen terorismus a jeho zdroje, ale i současné naddimenzované scénické a filmové zobrazování brutality.

Poručík z Inishmoru|foto: www.svandovodivadlo.cz

Dvojice tupých vesničanů v podání Ivana Řezáče (starší Donny) a Vasila Fridricha (mladší Davey) působí zpočátku až dojemně, ale ukrutný bláznivý koktejl dementní omezenosti a amorálnosti všech hrdinů brzy rozesmává i mrazí zároveň. Zdá se, že vrcholem možností v tomto směru je téměř vzletný dialog mentálně zakrnělého mladistvého teroristy Padraica (Matěj Hádek) se "spravedlivě" mučeným drogovým dealerem Jamesem (Milan Kačmarčík), ale potom přichází téměř milostná scéna Padraica a jeho obdivovatelky, půvabné nacionální extremistky Maidred (Klára Pollertová-Trojanová), a pak - přece to ale nebudu prozrazovat..., tedy: autor i inscenátoři rozhodně ovládají umění gradace i stylizace. Karikatury zločinců z teroristické organizace (Kamil Halbich, Tomáš Pavelka a Jaroslav Šmíd) jsou evidentně zdařilým mixem inspirativně rozvedených odkazů na filmové grotesky a gangsterky.

McDonaghova hra čerpá z irského kontextu a jeho příklonu k násilí a terorismu, až se divák trochu bojí, zda si známé organizace IRA a INLA nebudou chtít s autorem vyřídit účty. Jeho hrdinové jsou vskutku rodnými pravnuky Hrdinů západu J. M. Syngeho. Přesto jsou v Poručíkovi z Inishmoru falešné ideologie a zdroje terorismu demaskovány naprosto "nadnárodně". To, čeho se i my děsíme, plyne z primitivismu, osobních komplexů, velkých kšeftů za jakoukoli cenu i z mediální fascinace násilím, tedy z nedostatku řádu v současném světě. V takovém světě i infantilní vztah ke kocourovi může paradoxně přerůst k tomu, že se stane až jakousi citovou náhražkou Boha, takže lze jeho smrt "spravedlivě" pomstít i zabitím člověka.