Kdo si zpívá pro radost?
Často slyšíme z úst učitelů, hudebních pedagogů, ale i starší generace, že ti mladí dnes už vůbec neumějí zpívat, že je k tomu nikdo nevede a že zkrátka ta naše zpěvácká a muzikantská kultura se kamsi vytrácí. Přesvědčit se o tom, že stále není nic ztraceno, ba naopak, bylo možné o víkendu 9. - 10. října v Kongresovém centru Praha na přehlídce Zpíváme pro radost. Sobotní odpoledne a neděli večer tak mohli folklorní nadšenci i ostatní obdivovatelé zpěvu strávit ve společnosti dětských talentů, vítězů soutěží lidových písní Zpěváček a Slávik.
V péči o mladé nadané hlásky nás tentokrát poněkud předběhli na Slovensku. Tam totiž před čtrnácti lety vznikla z podnětu Dr. Petra Štilicha a mistra Petra Dvorského soutěž Slávik. Brzy se do organizace zapojila Folklórná únia na Slovensku a nyní se již soutěží na úrovni mnohakolového systému od výběru na základní škole, přes obvod, kraj, až po celostátní klání. První rok se do soutěže přihlásilo kolem čtyř tisíc slovenských dětí. Dnes je počet účastníků několikanásobně vyšší. Průměrně se přihlásí kolem 50 tisíc účastníků. Finále soutěže se každý rok stěhuje a letos se bojovalo o první příčky v Trnavě. Hlavní motivací dětí, aby se do soutěže zapojily, je podle předsedy FÚ na Slovensku Štefana Zimy hlavně touha předvést se před ostatními, tematika dětských písní, hravost a kreativita, která prý dlí v každém z nás. Tak se přihodilo, že bylo slovenskou stranou před 10 lety osloveno Folklorní sdružení ČR a v České republice vznikla soutěž Zpěváček. Je svým průběhem podobná slovenskému modelu a vrcholí každoročně v květnu ve Velkých Losinách. Pomalu se stalo tradicí, že k nám při této příležitosti zavítají slovenští vítězové i s Petrem Dvorským, patronem soutěže. Protože letos slaví Zpěváček 10 let a zároveň si připomínáme 200 let od narození Františka Sušila, pořadatelé nelenili a přivezli odměněné děti do Prahy, aby zde předvedly, co dokážou (jsou to mnohdy zcela profesionální výkony), a aby si zazpívaly i po boku známých zpěváků, jako je Sisa Sklovská, Marie Rottrová, Palo Habera a samozřejmě Peter Dvorský. Při doprovodu zpěváčků i dospělých zpěváků se střídaly Orchestr lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru Ondráš, Orchester ľudových nástrojov Slovenského rozhlasu Bratislava a Diabolské husle rovněž ze Slovenska. První dvě uvedená tělesa provázejí děti i v průběhu soutěžních kol a možná, že tak hledají i budoucí pěvecké posily do svých řad. Do Prahy byly také pozváni mladí nadaní zpěváčci z Maďarska, Bulharska a Rakouska.
Určitě vás ale bude zajímat, jak se mladé talenty objevují a vychovávají. Letošním vítězem Zpěváčka se stal třináctiletý Tomáš Beníček z Bánova. Do soutěže se přihlásil už po třetí a jen lituje, že se bude moci v budoucnosti zúčastnit už jen jedenkrát nebo maximálně dvakrát. Soutěž je totiž do 16 let a ten, kdo se v jednom roce umístí na čelních pozicích, nesmí pak v následujícím roce soutěžit. Tomáš zpívá už odmalička, k čemuž jej přivedli rodiče a později si s ním pravidelně zpíval pan učitel na prvním stupni během velké svačinové přestávky podobně jako s jeho spolužáky. Dnes je jeho velkým koníčkem i hra na housle a prozradil, že v souborové muzice je primášem. S VUS Ondráš už několik let jezdí jako zpěvák na vánoční turné po republice a se zpěvem by rád spojil i svou profesionální dráhu, na druhou stranu by mu nevadilo ani stát se advokátem. Pokud by se držel pěvecké dráhy, rád by kráčel např. ve stopách Jožky Černého nebo Jožo Ráže.
Na druhém místě skončila Vendula Kotková ze Pstruží u Frýdlantu nad Ostravicí. Je členkou souboru Grúnik, kde ji prý naučili zpívat. Svoji budoucnost nevidí jako žádnou "bombu". Chystá se na povolání, které by ji hlavně uživilo. Patnáctiletá Vendula má už zkušenosti s velkými orchestry a nedávno si zazpívala i na Slovensku. Jako druhý se v mladší kategorii do 13 let umístil Michal Šabršula ze Zlína. Zpívá už od školky, kde ho údajně paní učitelka vždy brala mezi ty starší, aby ukázal, co dovede. Chodí dokonce do dvou folklorních souborů. Jeden je slovácký a druhý valašský. Jelikož si prý osvojil lépe slovácký, horňácký způsob zpěvu, soutěží také s horňáckými písněmi. Do obou souborů ovšem musí chodit povinně, vždyť maminka tancuje v jednom a tatínek v tom druhém. Maminka mu už také ušila vlastní kroj. Když přemýšlí o své budoucnosti, zvažuje samozřejmě dráhu zpěváka, ale i kuchaře ve Francii. Od spolužáků se mu zatím dostává za pěvecké umění střídavě chvály a jindy posměchu.
Ze Slovenska přijel vítěz soutěže Slávik Filip Kavoň. Ve zpěvu ho pravidelně cvičí učitelka hudební výchovy. Jinak si zpívá spíše doma se sestrou a do folklorního souboru zatím nechodí. Tatínek také dodal, že by syna rád viděl na konzervatoři při studiu operního zpěvu. Jednou z investic do folkloru jsou zatím krojové "nohavice" ušité maminkou. Zbytek kroje má vypůjčený. Cenu Petera Dvorského letos získala devítiletá Kristýna Uríčková za táhlou píseň, která mistrovi údajně učarovala. Kristýnka zpívá také v kostelním sboru, láká ji i pop, a tak při zpěvu Pala Habery nevydržela a tiše si pobrukovala text. Jako stříbrná skončila dvanáctiletá Michaela Korčáková. Hudbu a lidovou píseň mají doma na denním pořádku. Bratři hrají na rozličné hudební nástroje. Ke zpěvu ji také přivedla učitelka hudební výchovy. Ona sama si ráda i zatancuje ve folklorním souboru Čipečka. U zpěvu by ráda zůstala jako u milého koníčku. Do Prahy přijela i bronzová Lucia Bakaiová z Prievidzy. Pochlubila se, že už zpívala i na cédéčku Deti deťom. Ve svých jedenácti letech ovšem ještě neví, jestli v budoucnu převáží zájem o zpěv, tanec nebo hru na housle. Rozhodně by se jí jednou líbilo zahrát si s Orchestrem ľudových nástrojov SR pod vedením Miroslava Dudíka. Konečně při hře na housle nevadí, že jí občas chybí nějaké vypadlé zuby. Před několika lety se při zpěvu usmála na kameru Slovenské televize a zrovna jí chyběly ty dva přední.
Doufejme, že podobných česko-slovenských oslav lidové písně se Praze dostane ještě mnohokrát. Vždyť lidová píseň má pro každého z nás půvab bez rozdílu věku či národnosti. Jelikož jsem měla možnost pozorovat po očku, co se děje v zákulisí, povšimla jsem si, jak prožívají vystoupení i samotní aktéři. Vedoucí souboru Ondráš chvílemi rytmicky podupkával a občas si i poskočil. Tomáše Beníčka asi zase něco trápilo v holínce, a tak si ji za zvědavé asistence okolí sundával a všichni pozorně prohlíželi, copak se tam urodilo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
