Kdo se skrývá za hlasem, který se s takovou vehemencí hlásí o slovo? S Vltavou o inscenaci Královna duchů
Jak rozpoznat faleš v něčem, co máme tendenci si idealizovat? A jakým jazykem k nám musí skutečnost promlouvat, abychom pochopili, co je pravda a co je lež? Jazyk jako hlavní postava a lid jako svůj vlastní herec. Tato témata rezonují v inscenaci Královna duchů uváděné na scéně A Studia Rubín ve spolupráci se Studiem Rote. Český rozhlas Vltava uspořádal diskuzi po představení.
Diváci představení inscenace Elfriede Jelinek Královna duchů se mohli 28. února po jeho skončení zapojit do diskuze v A Studiu Rubín. Hlavními diskutujícími byli režisér inscenace Ondřej Škrabal, dramaturgyně Dagmar Radová, teatroložka z Divadelní fakulta múzických umění Eva Kyselova a divadelní publicistka Marie Reslová z Divadelních a Hospodářských novin. Diskuzi moderovala Veronika Štefanová z redakce kulturní publicistiky Českého rozhlasu Vltava.
Královna duchů (Erlkönigin) z roku 2001 je první titul z trilogie Nevadí. Po ní následovaly hry Smrt a dívka I. a Poutník. Královna duchů je často představována jako doslov ke starší hře Elfride Jelinek Burgtheater z roku 1985, v níž se objevuje postava rakouské herečky Pauly Weselly, která kolaborovala s nacisty během druhé světové války.
Dramatika Elfride Jelinek je označována za silně angažovanou a společensko-politicky kritickou, toho je příkladem i hra Královna duchů. V této hře se zcela otevřeně jedná o rakouskou herečku, dlouholetou členku Burgtheateru Paulu Wessely. Jelineková ji považuje za herečku, která svým uměním podporovala nacistický režim a obohacovala se díky propagandistickému filmovému průmyslu. Na příkladu této ženy poukazuje Jelineková na rakouský lživý a vykolejený postoj k vlastní minulosti. Režisér Ondřej Škrabal na toto téma poukazuje skrze nacistickou minulost folklorních spolků na Moravském Slovácku během druhé světové války.
Moc nad vámi jsem si jenom propůjčila, říká Královna duchů Elfride Jelinekové
Herečky Gabriela Míčová a Lucie Roznětínská představí fiktivní monolog slavné rakouské herečky Pauly Wessely, která kolaborovala s nacisty. Hra Královna duchů, držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfride Jelinekové, má českou premiéru v režii Ondřeje Škrabala v A Studiu Rubín.
Čtěte takéKrálovna duchů kritizuje moc. Ať už tu stávající, nebo tu minulou
Jak už bývá v případě her Elfride Jelinekové zvykem, i Královna duchů klade režii nemalé nástrahy, a to svou nedramatickou povahou, kdy text není členěn na dialogy ani nenabízí žádné konkrétní dramatické situace. Jako další postavu této hry lze vnímat tedy i jazyk slavné herečky, manipulativní i skrytě násilný, který v inscenaci interpretují – Lucie Roznětínská a Gabriela Míčová.
O tématech, která v inscenaci tvůrci akcentují – o moci jazyka, o neochotě otvírat palčivá témata spojená s naší minulostí, o „lidu a lidovosti“, ale také o režijní interpretaci textu, o srozumitelnosti scénických metafor a o svých dojmech z představení hovořili s tvůrci a divadelními odbornicemi během diskuze diváci.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
