Kdo přijde?
Jon Fosse je prý v současnoti po Henryku Ibsenovi světově nejhranějším norským dramatikem. Zatímco jeho slavný předchůdce pitvá osudy svých hrdinů až s psychologickou-realistickou důsledností, Fosse si s textem umně hraje. A to dokonce do té míry, že situace, které se ze slovních hříček vyloupnou, mohou nakonec existovat pouze v představách jednajících osob. Záleží jen na tvůrcích a potažmo na divákovi, jakou variantu připustí.
To je také případ hry Kdo přijde? , kterou Fosse v listopadu vystoupil na česká jeviště, konkrétně na Malou scénu Mahenova divadla v Brně. Devadesátiminutový trialog s názvuky absurdního dramatu, stejně jako dada, má prostý děj: dva mladí lidé - On a Ona - v touze po absolutní samotě všechno opustí a koupí si starý dům až někde na odlehlém mořském břehu. Ještě než stačí odemknout jeho vrata, nahlodává však vidinu kýženého osamění vtíravá představa, že jejich intimitu někdo naruší. S touto sžíravou obsesí přichází nejprve Ona, On ji striktně odmítá, záhy se však role obracejí a nesnesitelnou podezíravostí je hlodán On. Brzy se skutečně objevuje Mladý muž, který Ji přitahuje čím dál víc - závěr hry pak přináší tristní výjev: On a Ona spočívají vedle sebe, nejsou však "spolu sami", jak si nesčetněkrát slibovali, ale každý sám - a je znát, že je taková osamocenost tíží. Nabízí se otázka, jestli Mladý muž vstoupil do jejich vztahu jako skutečná postava, nebo jen jako obsedantní představou.
Fosseho slovní zásoba není nijak květnatá. Dokonce lze tvrdit, že si autor zvolil pár desítek výrazů, z nichž pak skládá jen nepatrně obměňované sentence. Ale i ta sebemenší "variace na základní téma" představuje významný posun v Jeho a Jejím chování a jednání. Textové repetice a jejich důmyslně jemné obměny asociují hudební skladbu z kadlubu, ve kterém se mísí impresionistická prchavost s úsporností minimalismu. Z něho vychází i hudební podkres Jana Mikuláška a Oldřicha Vojtíška. Minimalismus se projevuje i v hereckých výkonech. Prudké výbuchy emocí jsou tu vzácné. V triu postav dominuje Antonie Talacková jako Ona, sekundují Luboš Veselý jako On a Jaromír Nosek jako Mladý muž - oba hosté.
Činohra Národního divadla v Brně exkurzem do mladé norské dramatiky rozhodně "nešlápla vedle". Svou volbou dala publiku možnost, aby se polarizovalo - někteří diváci se od samého začátku hlasitě smějí snad i každé zámlce, jiní text sledují s kamennou tváří, bez známek emocí. Přesto je možné, aby se oběma skupinám diváků autorova minimalistická trojúhelníková sonda vkrádala na mysl po odchodu z divadla ještě pěkně dlouho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
