Kde jsou Košíře? Literární procházky pražskou čtvrtí s Martinem C. Putnou
O literárně-geografické hermeneutice, smrtelném objetí Smíchova a nejasných hranicích, o pomeznosti Malostranského hřbitova i košířském undergroundu. Literární procházky pražskou čtvrtí, v duchu veršů Vítězslava Nezvala „šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění / za město, kde začínaly Košíře“, připravil Martin C. Putna.
Košíře mytické a literární
„Zem Páně celá krásná,“ odpovídá babička Barunce na její povzdech „kýž bychom nyní klečely na Sněžce“ – jinak řečeno, na romantickou touhu „být někde jinde, než jsem“. Klečet na Sněžce – nebo na Vidouli, Kotlářce neb Šalamounce. Anebo, jsou-li bydlištěm člověkovým Košíře – měl by se rád vracet do tohoto pražského Little Canyonu a k Motolskému potoku a na kopce, které košířský úval vroubí z obou stran. Měly by Košíře být nejen bydlištěm a přebývadlem, ale domovem a údělem.
Kde jsou Košíře?
Aby se tedy člověk cítil doma opravdu doma, potřebuje i příběhy, které jsou s jeho domovskou krajinou spojeny. Potřebuje i jména, která jsou s jeho krajinou spojena – jména hrdinů a jména tvůrců zdejších příběhů. Je méně důležité, zda jsou to jména skutečná nebo fiktivní; zda se ony příběhy v krajině doopravdy odehrály, nebo sem byly fantazií tvůrců vloženy. Je totiž mnohem důležitější, aby v krajině byly nějaké příběhy a nějaká jména. Ty totiž teprve činí krajinou domovem.
Poezie, chůze a příběhy
I Košíře jsou krajinou poetickou. A nejen proto, že mají svou vodu a své hory, nýbrž i proto, že mají také své příběhy, své hrdiny a své tvůrce. Mají svá jména, která z nich činí krajinu plnou tradic a symbolů – krajinu plnou smyslu. Aby se jednotlivé příběhy a jednotlivá jména proměnila v „síť smyslu“ – v kulturu, jak ji definuje kulturní antropologie, k tomu je také zapotřebí jisté tvorby, jisté „poezie“. Prvním tvůrčím krokem je fyzická chůze krajinou a vyhledání všech jednotlivých jmen a příběhů, hrdinů a tvůrců, historických i fiktivních, kteří jsou s příslušnou krajinou spojeni.
Čtěte také
K hermeneutice – nejen této literárně-geografické, ale k hermeneutice coby „tlumočícímu umění“ vůbec – patří i (sebe)uvědomění toho, „kdo hermeneutizuje“, „kdo tlumočí“. Hermeneut totiž nemá předstírati, že je „objektivním“ vědcem, povzneseným nad reálie svého času a své krajiny. Naopak, má bráti svou „zaujatost“, své souvisení se svým předmětem, do výkladu a do hry. Nuže, začal jsem svou chůzi po Košířích na jaře 2017, kdy jsem se sem přestěhoval. Nejdřív chůzi fyzickou – pak i tu myšlenkovou.
Související
-
Mizející usedlosti. Má teď desítky let chátrající Cibulka šanci na záchranu?
Chátrající památkově chráněná usedlost Cibulka v Praze 5 je jednou z bývalých viničních usedlostí, kterých na území dnešní Prahy bývaly stovky. Zbyly jich však jen desítky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
