Kde jsou Košíře? Literární procházky pražskou čtvrtí s Martinem C. Putnou

O literárně-geografické hermeneutice, smrtelném objetí Smíchova a nejasných hranicích, o pomeznosti Malostranského hřbitova i košířském undergroundu. Literární procházky pražskou čtvrtí, v duchu veršů Vítězslava Nezvala „šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění / za město, kde začínaly Košíře“, připravil Martin C. Putna.

Košíře mytické a literární

„Zem Páně celá krásná,“ odpovídá babička Barunce na její povzdech „kýž bychom nyní klečely na Sněžce“ – jinak řečeno, na romantickou touhu „být někde jinde, než jsem“. Klečet na Sněžce – nebo na Vidouli, Kotlářce neb Šalamounce. Anebo, jsou-li bydlištěm člověkovým Košíře – měl by se rád vracet do tohoto pražského Little Canyonu a k Motolskému potoku a na kopce, které košířský úval vroubí z obou stran. Měly by Košíře být nejen bydlištěm a přebývadlem, ale domovem a údělem.

Kříž z hrobu Nerudových rodičů objevili příznivci geocachingu, kteří pomáhají s údržbou hřbitova

Kde jsou Košíře?

Aby se tedy člověk cítil doma opravdu doma, potřebuje i příběhy, které jsou s jeho domovskou krajinou spojeny. Potřebuje i jména, která jsou s jeho krajinou spojena – jména hrdinů a jména tvůrců zdejších příběhů. Je méně důležité, zda jsou to jména skutečná nebo fiktivní; zda se ony příběhy v krajině doopravdy odehrály, nebo sem byly fantazií tvůrců vloženy. Je totiž mnohem důležitější, aby v krajině byly nějaké příběhy a nějaká jména. Ty totiž teprve činí krajinou domovem.

Pekařství František Odkolek, obchod Košíře (1915)

Poezie, chůze a příběhy

I Košíře jsou krajinou poetickou. A nejen proto, že mají svou vodu a své hory, nýbrž i proto, že mají také své příběhy, své hrdiny a své tvůrce. Mají svá jména, která z nich činí krajinu plnou tradic a symbolů – krajinu plnou smyslu. Aby se jednotlivé příběhy a jednotlivá jména proměnila v „síť smyslu“ – v kulturu, jak ji definuje kulturní antropologie, k tomu je také zapotřebí jisté tvorby, jisté „poezie“. Prvním tvůrčím krokem je fyzická chůze krajinou a vyhledání všech jednotlivých jmen a příběhů, hrdinů a tvůrců, historických i fiktivních, kteří jsou s příslušnou krajinou spojeni.

Čtěte také

K hermeneutice – nejen této literárně-geografické, ale k hermeneutice coby „tlumočícímu umění“ vůbec – patří i (sebe)uvědomění toho, „kdo hermeneutizuje“, „kdo tlumočí“. Hermeneut totiž nemá předstírati, že je „objektivním“ vědcem, povzneseným nad reálie svého času a své krajiny. Naopak, má bráti svou „zaujatost“, své souvisení se svým předmětem, do výkladu a do hry. Nuže, začal jsem svou chůzi po Košířích na jaře 2017, kdy jsem se sem přestěhoval. Nejdřív chůzi fyzickou – pak i tu myšlenkovou.

Spustit audio

Související