Kde domov můj? V krabici plné Štreita
Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů, Jindřich Štreit, oslaví v září sedmdesátiny. Při této příležitosti pořádá Muzeum umění Olomouc od 30. června do 30. října výstavu nazvanou (Ne)známé fotografie 1978–1989. Představí více než dvě stě fotografií, z nichž přibližně polovina dosud nebyla publikovaná.
Knih-objektů vznikne 700, budou opatřeny štítkem s pořadovým číslem a vlastnoručním podpisem Jindřicha Štreita. Dalších 50 bude navíc v limitované sérii se speciálním zlacením a originální fotografií uvnitř.
Výstavu doprovází stejnojmenná kniha, ale životní výročí Jindřicha Štreita připomene ještě další počin připravovaný v originálním provedení nakladatelstvím wo-men. Za projektem knihy-objektu stojí Barbora Baronová, grafickou podobu dává fotoknize knižní designér a grafik Jakub Wdowka: „Původně ta knížka měla být normální knížkou, ale v průběhu času jsme se v podstatě dobrali k tomu, že ustoupíme od klasického formátu knihy k takovému trochu objektu, kdy jsme se snažili použít materiály, které jsou blízké lidem bez domova, což ta vlnitá lepenka tak trochu k tomu patří. Takže jsme si udělali takovou krabičku, ve které jsou jenom volné listy, přičemž z diskuse ještě vyplynulo, že by bylo fajn, kdyby tak kniha měla ještě nějaké druhotné využití.“
Celkem 91 fotografií Jindřicha Štreita z cyklu Kde domov můj bude v krabici volně vloženýchAby vyzněla působivost snímků, kladli tvůrci knihy důraz na tisk, jak doplňuje Barbora Baronová: „S tonalitou barev a s vyzněním celku hodně pomáhal Karel Poneš, který dlouhodobě s Jindřichem Štreitem spolupracuje.“ Lepenková krabice ale nebude obsahovat jen cyklus Kde domov můj, se kterým Jindřich Štreit objel téměř celou republiku. Doplní ho i velký plakát s přehledem všech fotografií a několika texty. První začíná podle Barbory Baronové tím, jak je možné s knihou-objektem pracovat, „Aby se nevylekali, že to prostě není knížka, kterou se dá normálně listovat, tak je tam takový jakoby manuál o tom, že je možné snímky měnit nebo využít na výstavu. Text psaný Jindřichem Štreitem pojednává o tom, co pro něj toto téma domova vůbec znamená: „Protože tím, že on poznal během minulého režimu i prostředí věznice, ale také hodně cestoval, tak mě právě jeho vnímání domova hodně zajímalo.“ Osobní výpověď fotografa doplňuje text sociologa Jiřího Siostrzonka: „V něm popisuje fenomén dnešního typu bezdomovectví.“
S knihou Intimita zaujalo nakladatelství wo-men porotu ceny Magnesia Litera. Stejný svazek získal i druhé místo v anketě Nejkrásnější české knihy roku 2015 a dostal se také do užšího výběru fotografické soutěže ve francouzském Arles. Teď se v dílně nakladatelství rodí výtvarně výjimečný projekt. Ačkoli je ještě stále v procesu výroby, koupit si ji lze už teď na Hithitu, kde si každý zájemce může navíc vybrat konkrétní číslo a titulní fotografii na krabici.
K podobě, kterou kniha-objekt nakonec dostává, vedla podle Jakuba Wdowky poměrně klikatá cesta: „První nápady směřovaly ke klasickému provedení, ale musím přiznat, že když jsme viděli fotky, tak na mě působily poměrně silně a trochu mi připomínaly obrázky svatých, protože tam jsou lidé bez domova vlastně hrozně hezcí. Většinou jsou ty fotografie hodně politické a vypadají opravdu jako obrázky z nějakých starých kancionálů. Takže jsme původně chtěli udělat jakoby menší knížku, takovou jako skoro modlitební, která se dá nosit při sobě. Jindřich Štreit zase měl trošku jiný pohled, protože on své snímky chtěl vidět veliké, hodně veliké. Nakonec jsme se tedy dohodli na tom, že nepůjdeme výrazně přes formát A4, takže je to o trochu větší. A protože z technologického hlediska jsou to jenom volné listy, tak jsme byli schopni i ten draný papír maximálně využít.“
