Každý okamžik je hodný básně. Vycházejí Čtyři knihy Ivana Blatného

„Reedice nazvaná Čtyři knihy představuje raný úsek Blatného tvorby, ale zároveň i vrchol jeho první tvůrčí etapy, protože Blatný za osm let jako autor velmi rychle vyzrál,“ říká na úvod rozhovoru bohemista Vratislav Färber o sbírkách, do kterých Blatný soustředil různorodé polohy.

Melancholické procházky: sensibilita a impresivnost mladého básníka

Svou první sbírku Paní jitřenka publikoval syn českého literáta Lva Blatného v roce 1940 v pouhých dvaceti letech: „Je to debut, který představuje pól chvějivé lyriky, jemné sensibility a impresivnosti apostrofující Jaroslava Seiferta,“ říká o první Blatného sbírce Färber. „V Melancholických procházkách, artistním monografickém cyklu, evokujícím a oslavujícím atmosféru Brna, v tomto tónu pokračuje,“ dodává ke druhé sbírce v pořadí, která Blatnému zajistila doživotní proslulost.

Ivan Blatný: Čtyři knihy|foto: Nakladatelství Host, Nakladatelství Druhé město

Existenciální pustota i každodennost mluvy

Třetí sbírku, nazvanou Tento večer, psal už Blatný v letech okupačních. „Po vzoru Chalupeckého konceptu Skupiny 42 a diktátu Jiřího Koláře dělat věci nově přechází v této sbírce ke každodennosti mluvy. Vtrhává sem odposlouchanost, předmětnost i určitá kaleidoskopická výpověď. To se týká i poslední sbírky tohoto období, do níž pronikají dějiny, válka, periferie i všednodennost. Vrchlického nahrazuje Lhoták a Seiferta Proust,“ konstatuje na vrub Hledání přítomného času, básníkovy poslední předemigrační knihy.

Věčnost, touha a svět se všemi hrůzami

Devětadvacetiletý Blatný v ní mezi řádky zachytil ducha doby, která bezprostředně předcházela únorovému komunistickému puči a jeho následnému odchodu z vlasti.  „Houstne tu problematika času a věčnosti, například ve skladbě Terrestris se ukazuje Blatného touha po nedílném žitém světě, ale se všemi jeho hrůzami. A sílí zde vzpomínka,“ doplnil Färber.

Život v emigraci

Od jara 1948 žil Blatný ve Velké Británii, kde požádal o politický azyl. V totalitním Československu zmizely jeho sbírky z knihoven, jeho jméno přestalo v oficiálních literárních kruzích existovat. Blatnému se však dobře nedařilo ani v Británii. Propukla u něj duševní choroba, pobýval v psychiatrických ústavech, kde v létě 1990 také zemřel. V Británii si do sešitů zapisoval tisíce veršů, edičně zpracovaných až po jeho smrti.

Mnohotvárnost díla a vykročení ze sebe sama

Na otázku, v čem spočívá přínos osobitého brněnského lyrika, Vratislav Färber odpovídá: „Je to samozřejmě otázka vkusu. Já bych ale řekl, že přínosy určitě tkví v etapě mélické. Pak také v bluesových básních vytvořených v intencích Skupiny 42, v rozbití klasické faktury, v práci s každodenností. Objevuje se tu neobyčejná disparátnost a mnohotvárnost díla. A v české poezii ne příliš časté vykročení z tradičního psaní, ze sebe sama.“

Dobrá ediční i nakladatelská práce

Čtyři knihy, které ke stému výročí Blatného narození vydávají dvě prestižní brněnská nakladatelství, pak bohemista a literární kritik hodnotí kladně z textového i grafického hlediska: „Řekl bych, že tento počin se opírá o edici Rudolfa Havla. Myslím si ale, že by ho bývalo zvýznamnilo, kdyby se v knihách nacházela stať zhodnocující tuto etapu Blatného tvorby. Výhodou je pak grafická jednota edice od obálek přes předsádky i vnitřek knih od zkušeného grafika Martina Peciny, včetně barevného rozlišení, kdy barva evokuje atmosféru jednotlivých sbírek,“ uzavřel Färber.