Každý dobrý komentář prostě roztančí mé vnitřní tektonické desky, přiznává komentátorka Klára Vlasáková

Vlasáková se předem se omlouvá, že to může znít až banálně, ale její psaní prý stojí „na pocitech.“

„Na něčem, co bych sama chtěla víc prozkoumat, víc se o tom dozvědět. Pak tak nějak doufám, že když to zajímá mne, tak to třeba bude zajímat alespoň jednoho dalšího člověka,“ říká.

Čtěte také

Klára Vlasáková: Kdo je v zemi zdejší, kdo je nejlínější?

Před nedávném napsala Klára Vlasáková komentář o práci z domova, tedy o home office.

„Ve stejné době se totiž na nás od takzvaných kapitánů průmyslu i politiků valily hraběcí rady, jak lidé, kteří pracují z domova, neberou svou práci až tak vážně. Nebo že lidem nemůžeme věřit, že by stoprocentní nemocenskou určitě zneužívali.“

A dodává: „Tento vyložený mýtus, že pracující jen čekají, až budou moci někoho obelhat, se bude snad i díky koronaviru trhat. Protože to je nesnesitelné.“

Dobrý text?

Jak autorka komentářů pozná, že komentář jiného autora je kvalitní? 

„Je to takový, který mne nějak rozhodí. Ne že by mi musel vadit, nebo že bych s komentátorkou nebo komentátorem nesouhlasila. Co si ale budeme povídat – dobrý komentář je takový, ve kterém si člověk potvrzuje to, co už sám ví, a říká si, že to ten komentátor dobře napsal,“ přiznává.

Čtěte také

Klára Vlasáková: V Googlu mají odbory, je to signál pro celé odvětví

Podle Vlasákové si tak vlastně stvrzujeme to, co si sami myslíme. „Pro mě je skvělý ten komentář, ve kterém autor dokáže tu věc nasvítit v nečekaném úhlu. A nemusí to být pouze komentátor. To pro mne v českém mediálním prostoru dělá Václav Bělohradský. Jeho texty ukazují něco, co mne předtím nenapadlo, takže pak nad tím přemýšlím, ale třeba vnitřně nesouhlasím. Ale něco to ve mne vyvolá. To je pro mne kritérium k tomu, čemu osobně říkám dobrý text. Prostě mi to roztančí mé vnitřní tektonické desky,“ přemýšlí.

Takováto schopnost „roztančení“ se pak podle Vlasákové dá pěstovat čtením nebo mezilidskou komunikací. „Zas si nenalhávám, že je to snadné. Často se chceme bavit s lidmi, kteří si myslí to samé co my, a utvrzujeme si tak své názory.“

Kdyby ale své roztančení netrénovala, tak by to pro ni znamenalo ustrnutí a vlastně i intelektuální smrt, dodává.

Celý rozhovor Petra Viziny si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Dozvíte se, proč román Kláry Vlasákové Praskliny sice působí jako sci-fi, ale je možné ho číst jako nelichotivý portrét současnosti.