Každé větší město by si zasloužilo svůj CAMP. Je to lepší než stavět dočasné informační budky, říká Adam Gebrian

Praha má od konce září své Centrum pro plánování a architekturu. Jedním z kurátorů nového prostoru je Adam Gebrian, o poslání CAMPu mluvil v prvním vydání vltavského publicistického magazínu ArtCafé.

„CAMP najdete v budově, kterou navrhl Karel Prager pro svůj ateliér a pro další architekty. Tenkrát si představoval, že součástí té budovy bude i takzvané baucentrum, místo, které bude ukazovat stavební technologický pokrok v tehdejším Československu. Ale k tomu nikdy nedošlo a ten prostor v přízemí se nikdy pořádně neotevřel,“ popisuje Adam Gebrian prostředí nové instituce.

Přízemí budovy od legendy české architektury na víceúčelový sál citlivě proměnili architekti Benedikt Markel a Dominik Saitl, interiér ladí s exteriérem a kromě sálu nabízí i čítárnu s kavárnou.

CAMP ale nemá být zdaleka jen místem, kde se promítají architektonické filmy nebo probíhají výstavy. „I Když je postaven za městské peníze, měla by to být neutrální platforma, kam může přijít kdokoliv a dozví se tam, co se ve městě chystá a může to komentovat. Měli by se tam nad důležitými tématy potkávat politici, úředníci, investoři a veřejnost – měli by se tam setkat, na sebe reagovat a vzájemně se poslouchat,“ doplňuje Gebrian.

I když je CAMP postaven za městské peníze, měla by to být neutrální platforma, kam může přijít kdokoliv a dozví se, co se ve městě chystá a může to komentovat.

„Chtěli bychom, aby se tam prodiskutovávaly důležité rozvojové projekty pro Prahu. Pro mě je obrovské memento informační centrum tunelu Blanka. Byla to taková budka postavená na Letenské pláni, byla otevřená přesně každou středu od dvou hodin do šesti odpoledne a já jsem se tam vydal celkem čtyřikrát a z toho třikrát byla zavřená pro úklid,“ dodává.

Aktuální výstava nazvaná Praha zítra? Nové stavební projekty ukazuje přes šedesát projektů, které jsou v různé fázi vizí nebo realizace. Veřejnost by se o své město měla zajímat – ale ideálně ve správný čas a správným způsobem, doplňuje  Gebrian.

„Bylo by skvělé, kdyby se zájem lidí hodně týkal staveb, které jsou realizované za veřejné peníze, a kdyby byl na začátku toho procesu, kdy lidé mají možnost ovlivnit zadání, tedy to, co se přesně bude dělat – protože představa, že to udělá někdo jiný je podle mě hodně lichá. Neexistuje moc profese, která by vymýšlela, co kde má stát.“