Kavárna jako světový názor. Celodenní silvestrovské vysílání uzavřelo projekt Rakouský rok

28. prosinec 2017
Cafe Griensteidl ve Vídni na konci 19. století

Programovým leitmotivem vltavského vysílání v roce 2017 je prezentace rakouské kultury, a to z časů, kdy Češi a Rakušani obývali jeden stát, ale především té současné.  A vídeňské kavárny v obou časech, tom minulém i přítomném nelze pominout.

Už v časech dunajské monarchie se staly významným místem společenského života a svůj význam si podržely dodnes. Kavárny jsou prostorem, o kterém se píší romány a zároveň místem, kde romány vznikají. Mnoho rakouských literárních nápadů se zrodilo u kavárenského stolku. „Kavárna Central je světový názor“, prohlásil jeden z jejích štamgastů.  O kavárnách se pořádají mezinárodní konference, kde vídeňskou kavárnu jako fenomén společenského a kulturního života srovnávají s podobnými podniky v Paříži a třeba v Amsterdamu s jeho hnědými kavárnami - bruin-cafés. O hnědou patinu těchto jednoduše zařízených podniků se prý postaral nejen intenzivní nápor času, ale především dlouhodobé působení cigaretového a doutníkového kouře.

Pohled z prostor před Fantovou kavárnou

Pojmu „pražská kavárna“, devalvovanému v politickém diskurzu, je třeba vrátit jeho původní význam.
Kateřina Piorecká

Amsterdamská hnědá kavárna Café Rijders představuje důležitý bod na mapě evropské literární topografie. Ve 30. letech tady často sedával rakouský spisovatel Joseph Roth, autor Kapucínské krypty a Pochodu Radeckého. Neboť především v kavárnách vše souvisí se vším.

Osazenstvo kavárny Odeon v Curychu představovalo jakýsi městský mikrokosmos. Jenže v letech první světové války tu začaly objevovat tváře, které kavárenští štamgasté neznali. Do Odeonu chodili: James Joyce, Karl Kraus, Else Lasker-Schülerová, Tristan Tzara, Franz Werfel a Stefan Zweig. I Hermann Hesse se tu cítil dobře. Ano, v dobách nejistých se kavárna může stát útočištěm. 

Leiopold Hawelka, zakladatel proslulé Cafe Hawelka

Pražská kavárna – zrcadlo moderního světa

„Pojmu 'pražská kavárna', devalvovanému v politickém diskurzu, je třeba vrátit jeho původní význam. Kavárny vznikaly a dodnes vznikají jako demokratický prostor určený k setkávání, diskusi stejně jako osamělé četbě, intelektuální práci či pozorování vnějšího světa. Konzumace – na rozdíl od restaurantů, hostinců, výčepů i hospod – je často až na druhém místě. Kavárnu jako multifunkční městský prostor nabízející různé druhy posezení, občerstvení i zábavy, se stala zrcadlem moderního světa.“ Napsala v anotaci dvanáctidílného cyklu o pražských kavárnách jeho tvůrkyně Kateřina Piorecká, autorka publikace Praha avantgardní.

Operní kavárna ve Vídni

Druhou tvůrkyní kavárenského cyklu je Eva Bendová, jejíž kniha Pražská kavárna – minulost a současnost nedávno vyšla. Obě dámy nás provedou světem pražských kaváren. Začnou v historických kafírnách obrozenských časů a svoje putování kavárenským časem a prostorem skončí v dnešních hipsterských podnicích.    

Na dvorku u kavárny v Hundertwasserově museu

Celodenní vysílání bude prostupovat osm částí silvestrovského BáSnění s Petrem Borkovcem o kavárnách, kde se čte nahlas častěji než občas. Třikrát se posluchači mohou setkat s mistrem černého humoru s Alphonsem Allaisem. Do krakovské kavárny, kde sedávali básníci - nobelisté se vypravíme s Milošem Doležalem. Nechybí kabaretně pojednaný Průvodce mladého člověka kávou nebo hra Arthura Schnitzlera Bakchova slavnost. Také hudba, která bude znít ve vltavském silverstru, bude převážně kavárenská.  

  • Kultura
  • Reportáž
  • Rakouský rok