Kateřina Hejnarová: Rituální lednička

Kateřina Hejnarová po příchodu na studia v Brně musela bydlet na kolejích a přivodilo jí to strašidelné zážitky. O sobě píše:

„Narodila jsem se v Olomouci, a mám k tomu městu velmi blízký vztah, přestože reálně bydlím na vesnici vzdálené asi dvacet kilometrů. Původně jsem se nejmenovala Kateřina, ale Kamila. Pocházím totiž z dvojčat, a rodičům trvalo týden, než se rozhodli nám jména prohodit. Proto když vzpomínám na dětství v množném čísle my, většinou to opravdu není plurál majestatikus.

Mám ráda bizarnosti: Ve dvanácti letech jsem začala vytvářet takzvanou Sbírku růží s romantickým cílem zakonzervovat okvětní lístky z narozeninových pugétů do zavařovaček. Jenže kdo mohl tušit, že postupem času začne u dna vznikat prapodivná žlutá voda, lístky vyblednou a splasknou? Vlastním tedy osm sklenic s květinami v různém stupni rozkladu.

Považuji se za optimistku. Během přípravy k maturitě z francouzštiny jsem musela půl roku z všemožných úhlů rozebírat absurdní drama Nosorožec od Eugèna Ionesca. Po tom všem utrpení jej tedy uvádím jako svou nejmilejší knížku.

Kdybych nestudovala JAMU, zajímaly by mě dějiny výtvarného umění, eventuálně bych se vyučila květinářkou. Nakonec, třeba by se mé inovativní sklenicové aranžmá ujalo.“

Kateřina Hejnarová ale studuje JAMU. Když do Brna přijela, aby nastoupila do 1. ročníku, přivítala ji „rituální lednička“. Obludný předmět se stal symbolem zjištění, že zahájit někde novou životní etapu není snadné:

„Je to jen lednička. Malý bílý spotřebič s plastovými dvířky. Tak nějak zvláštně ulepená, v rámu má vtisknutý proužek bílé gumy, který protivně mlaská, kdykoli ji otevírám. A její cena? Nedozírná. Jedná se totiž o majetek kolejí, důkladně popsaný v soupisu a řádně zařazený v řádu. Je to jen zašlá lednička, a přece svým vzhledem dokonale vystihuje atmosféru kolejního pokoje. Nemůžu spát, ta krabice pod stolem pořád cosi chroustá, a já pohledem zkoumám svůj brněnský nový svět…“

Více ve fejetonu, který načetla sama autorka.