Karlínská Invalidovna by mohla být v budoucnu velkým komunitním centrem. Containall chce i do Brna

2. srpen 2019

Jak se kulturním iniciativám daří v Praze oživovat veřejný prostor? Zástupci karlínské Invalidovny a skupiny Containall přibližují svůj program a cíle.

V roce 2016 se část pražské veřejnosti postavila proti záměru státu vydražit barokní budovu karlínské Invalidovny z 18. století. Petice proti komerčnímu využití prostoru požadovala, aby Invalidovna byla otevřená Pražanům. Objekt nakonec skončil v rukách Národního památkového ústavu. „Pak jsme začali přemýšlet o tom, že by mohlo v ní být něco lepšího, než aby z ní byla státní galerie nebo kanceláře,“ vypráví Aleš Zemene ze spolku Iniciativa pro invalidovnu, který z tehdejší petice vzešel. „Jsme každý trochu z jiného oboru, někdo z městského plánování, někdo z udržitelného bydlení, někdo z art managmentu a tak dál. Já sám jsem byl dlouho v zahraničí a pohyboval se po galeriích a různých kulturních institucích a po návratu mi tu dost chyběl nezávislý kulturní provoz, jaké jsem znal z Berlína nebo ze Španělska.“

Čtvrtina Invalidovny už nám je malá

Podle Zemeneho spolek zpočátku narážel na to, že model decentralizovaně řízeného kulturně komunitního prostoru u nás nemá tradici.

Čtěte také

Na tom, že se od letošního jara testuje takový provoz v jedné čtvrtině Invalidovny, má podle Zemeneho zásluhu kromě iniciátora původní petice Nisana Jazairiho také generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková. „Ukazuje se, že bychom byli schopni snadno zaplnit celou Invalidovnu, jedna čtvrtina nám už teď začíná být malá a to jsme ještě nerozjeli ani rezidenční umělecké pobyty. Dneska u nás můžete narazit na komunitní zahradu, na letní kino, na různé vernisáže nebo můžete přijít do kavárny. Rádi bychom ještě měli sektor uzavřených ateliérů, zatím tam máme ateliéry jen otevřené celé veřejnosti.“

Containall mezi Stalinem, Malou Stranou a Stromovkou

Spolek Containall začal v roce 2013 provozovat kulturní centrum v prázdné budově v Cihelné ulici na Malé straně, kde tím přerušil turistický monopol na tuto oblast. „Turisti k nám chodili taky, místní byli rádi, že pro ně existuje i za rohem od Karlova mostu místo, kde si můžou dát pivo nebo přijít kvůli programu,“ popisuje začátek činnosti spolku Nátalie Mohoritová.

Čtěte také

Podle ní stejný záměr spojuje i další dva provozy Containallu, momentálně fungující na místě dřívějšího Stalinova pomníku a na kraji Stromovky fakt, že všechny oživují pusté kousky veřejného prostoru. „Snažíme se tam vytvářet nezávislou scénu a být nekomerční, nemáme velké sponzory, nemáme ty prostory nějak obrandované, to se nám daří držet.“

Podle obou zástupců pražských iniciativ je těžké si na sebe vydělat běžným provozem. „Výstava Pokoje, kterou jsme začali dělat v prvním Containallu na Cihelné by bez grantu nešla zorganizovat. Stalin a Containall ve Stromovce to zvládnou díky tomu, že jsou na skvělých místech, jsme tak schopni vydělat i na program, který děláme zadarmo.“ Vidina expandovat i do jiných měst se prý vznáší ve vzduchu, Containall by rád fungoval i v Brně, zatím ale brněnskou pobočku nezrealizoval.“

Poslechněte si celý pořad včetně hudebního výběru Jonáše Kucharského ze současného alternativního popu a rozhovoru Zdeňka Přidala s Hamiltonem Lee ze skupiny Transglobal Underground.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová