Kariéra s paletou. Výstava v Plzni zobrazuje cesty k etablování umělce v 19. století

Tématem moderní doby na počátku 19. století stal sám umělec - jeho postavení a role ve společnosti i budování jeho uměleckého sebevědomí tváří v tvář anonymnímu publiku. Svou roli sehrála nově zavedená veřejná prezentace děl na uměleckých výstavách nebo téma institucionalizace a reflexe uměleckého školení a provozu. Více či méně stylizovanými a inscenovanými obrazy umělci zachycovali a prosazovali vlastní profesi ve společnosti.

Výstava v Západočeské galerii v Plzni ve výstavní síni „13“ si klade za cíl ukázat toto téma z různých současných pohledů a zasadit české umění do evropského kontextu.

Kurátorky Eva Bendová a Pavla Machalíková proto zvolily moderně znějící název odkazující k tradici: Kariéra s paletou. „Okolo roku 1800 se zrodila řada trendů, které trvají do současnosti. Zabýváme se tím, jak se z umělce, který býval řemeslníkem, postupně stává ten, kdo s paletou může udělat kariéru. A jehož obrazotvornost a fantazie stojí nad davem a on se mnohdy stává vůdcem společnosti nebo vizionářem v oblasti vizuálního umění. Zároveň ale může být nepochopen, může být terčem posměchu,“ říká kurátorka Pavla Machalíková.

Výstava je rozdělená do třech kapitol s názvy – V soukromí ateliéru i tváří v tvář publiku, Autoportrét/vzájemný portrét a Chrámy umění. Mezi zhruba šedesáti vystavenými díly pojednávajícími o etablování umělce a umělectví jsou díla monumentálního malířství, intimní kresba, grafika, tisky a dokonce i ukázka televizní inscenace.

František Kupka, Pokrok v malbě, kresba uhlem

Kupka se ptá po smyslu umění

Výstavu uvádí raná kresba Františka Kupky z roku 1898, která si ironickým způsobem pohrává s tématem umění jako nápodoby, mimesis. Zobrazuje nahou ženu, která sebevědomě drží paletu a které přisluhují dvě opice.

Kupka se možná ptá, jaký je smysl umění, napodobuje realitu nebo má své vlastní principy? To dokládá i detail kresby, chameleon v pozadí ženského aktu.
Eva Bendová, kurátorka

Nejstarším dílem na výstavě je grafický list „Analýza krásy“ Williama Hogartha zobrazující sochařský ateliér. Umělcův ateliér je jedním z klíčových témat výstavy. Byl místem, kde se předávaly zkušenosti, a současně intimním prostorem, v němž tvůrce uskutečňoval své představy. Nahlédnout lze například do pařížského ateliéru Hyppolita Soběslava Pinkase, jehož obraz „V ateliéru“ byl jeho prvním pařížským autoportrétem. Obraz je možné číst jako malířovu odhodlanou konfrontaci s úkoly současného umělce, které stále naléhavěji zahrnovalo i otázku, jak naložit s iluzivními možnostmi malby a přitom zachovat (a posouvat) médium malby jakožto zobrazující umění.

Hippolyt Soběslav Pinkas, V ateliéru, 1854

Zneuznaný Josef Mánes

Za nejvýznamnějšího autora české malby 19. století je považován Josef Mánes. „To, že ho všichni známe, že jeho díla vnímáme jako symbol českého umění 19. století ale vůbec neznamená, že byl hrdinou své doby. I on zemřel nemocný a zneuznaný,“ říká Pavla Machalíková. A druhá kurátorka Eva Bendová dodává: „Mýtus jeho osobnosti spojený s dobovou situací, akcentujeme ještě časopiseckými karikaturami Mikoláše Alše. Chceme ukázat komplexnost statusu umělce, nejen jeho autority a vlastního sebevědomí zobrazeného v autoportrétu, ale také společenskou reflexi, která má vlastní pravidla.“

Výstava trvá v Západočeské galerii Plzeň do 9. června. Doprovodným programem výstavy jsou komentované prohlídky 30. dubna a 14. května, které začínají vždy v 17 hodin.

autor: Miroslav Buriánek
Spustit audio