Karel Poláček: Podzemní město. Nehrdinské obrazy všedního života vojáků na haličské frontě

Třetí část Poláčkova cyklu z času první světové války nese název Podzemní město (1937) a volně navazuje na romány Okresní město (1936) a Hrdinové táhnou do boje (1936). Děj románu nás přenáší do zákopů 1. světové války kdesi v Haliči, kde panuje chlad a bezútěšnost. Na povrchu země je jen rozervaná krajina s krátery po minách, opuštěné trosky stavení: „Nikdo nepočítal dny, slepené v jednom chuchvalci. V podzemním městě nebylo žádného rozdělení času, neboť den byl podoben noci a všední den měl stejnou tvář jako svátek.“

Čtěte také

Miloš Rejnuš: Na zemi. Vše podstatné o člověku v dramatickém příběhu z období protektorátu

V nehrdinských obrazech všedního života zákopů Karel Poláček zachytil své osobní zážitky z východní fronty. Vojáci se jen beze smyslu posouvají sem a tam, poslušni nepochopitelné strategie důstojníků. Vojenské rozkazy se rozléhají nad světem, který už dávno přestal fungovat. Uprostřed všeho toho nesmyslného zmatku jsou lidé, kteří se snaží najít si pro sebe kousek místa: „Svět byl obrazem podmračného života šílencova, jehož konání zdá se být na první pohled rozumné, ale směřuje k bludnému cíli.“

Podzemní zákopové město je válečnou paralelou k mírovému okresnímu městu. Také jeho obyvatelé, vojáci, jen neradi opouštějí své kryty (noční hlídky, práce v poli, odvšivování a návštěva nevěstince v blízkém městečku), a když v závěru příběhu musí opustit zákopy navždy, s lítostí se za nimi ohlížejí jako za bývalým domovem.

Poláčkova válečná pentalogie je vrcholným dílem, nabývá charakteru sociální studie zachycené doby – odhaluje nelidskou tvář maloměstského člověka.