Karel Poláček: Kouzelná šunka

Karel Poláček, humorista se smutným koncem života

Karel Poláček se narodil 22. března roku 1892 do početné českožidovské rodiny. Měl čtyři bratry, a dva další sourozenci přibyli, když se tatínek po matčině smrti podruhé oženil. Otec Jindřich vedl v Rychnově nad Kněžnou koloniál, tedy obchod, kam docházelo široké okolí. Ostatně atmosféra maloměsta, v němž budoucí spisovatel vyrůstal, ožívá v řadě Poláčkových literárních prací. Někdy v úsměvné, humorné podobě, jindy jako groteskní panoptikum lidí s jejich žabomyšími spory, závistí a podezíravostí. Rychnov je mimo jiné také dějištěm oblíbeného románu „Bylo nás pět“, v němž se spisovatel v těžké době druhé světové války vrací do laskavého času dětství.

Obecnou školu i část středoškolských studií absolvoval Poláček  v Rychnově, leč pro vzdorovité chování musel gymnázium dokončit v Praze. V útlé knížce Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové Můj otec Karel Poláček najdeme i vzpomínku na spisovatelova jinošská léta, která autorka pochopitelně znala jen z otcova vyprávění: 

"Otec mu zaplatil byt a stravu, ale odmítl mu dát jakékoli kapesné. Marné bylo ho přesvědčovat, že není možno žít ve městě úplně bez peněz. Bylo to ještě za Rakouska, a za překročení mostu se vybíralo mýtné. Řekl mu Karel: 'Což když budu muset jít přes most?' 'Nemusíš chodit přes most,' byla odpověď. 'Což kdybych potřeboval jít na veřejný záchod?' 'Máš jít doma!' Nu, otec Jindřich nebyl nijak cituplný člověk. Syn Karel si však časem pomohl. Společně se spolužákem Linhartem psali na pokračování román 'Slimejš', který za honorář dávali číst spolužákům."

Po maturitě začal Poláček na přání rodičů studovat práva, ale v roce 1915 narukoval rovnou na frontu. Po válce krátce působil na úřadu pro zahraniční obchod. Úřednicky absurdní prostředí jej inspirovalo k napsání povídky  „Kolotoč“, která zaujala Josefa Čapka. Čapek okamžitě vybídl autora povídky ke spolupráci se satirickým týdeníkem „Nebojsa“ a uvedl jej tak do literárního světa. „Začal jsem psát systematicky a ve velkém,“ vzpomínal Poláček na své začátky. „Když Čapkové přešli do Lidovek, vyzvali mě, abych tam psal sloupky, jež byly tenkrát zaváděny.“

V novinách pracoval Poláček až do roku 1939, kdy jako žid musel redakci opustit. Na poslední fotografii je Poláček zachycen už s židovskou hvězdou na kabátě. Spisovatel, který dokázal potěšit a rozesmát tolik čtenářů, končil svůj život v temnotě Terezína a Osvětimi: zemřel před koncem války, v lednu 1945. Přesné datum není známo.