Karel Poláček jako filmař a divadelník

15. leden 2003

Těžiště spisovatelského odkazu Karla Poláčka samozřejmě tkví v půvabných humoristických románech i bezpočtu soudniček, které pravidelně psával do novin, avšak na závěr vydávání jeho sebraných spisů (celou náročnou akci obětavě dokončilo nakladatelství Albert) se představí jako filmový a divadelní autor. Názvy knih jsou sdostatek výmluvné: Karel Poláček a film, Karel Poláček a divadlo.

Zejména film jej celoživotně přitahoval, dokonce mu ještě v němé éře věnoval i útlý spisek Život ve filmu, s roztomilou škodolibostí si utahující z (již tehdy!) ustrnulých klišé. Toto nápadité dílko bylo otištěno v jednom z předchozích svazků, takže nyní převažují sice unikátní, záslužně vypátrané a poprvé tištěné texty, avšak často - hlavně u filmových scénářů - bez jasně rozpoznatelného autorského vkladu. Několik filmů sice vzniklo podle Poláčkova námětu (je zařazen scénář toho nejméně významného - Načeradce, krále kibiců), ale scénáře spíše jen dodatečně vylaďoval, upravoval třeba dialogy, aby zněly "lidštěji". Pracoval dokonce i na cizích látkách, vyzkoušel si dramatizaci literární předlohy (Dostojevského Ves Stěpančikovo), spokojil se i s pouhým překládáním.

Důležitou součástí obou knih jsou i texty jiných autorů, které dokládají, nakolik inspirativním vzorem stále zůstával: například v terezínském ghettu dva čtrnáctiletí kluci vymysleli a sepsali pokračování Mužů v offsidu, opatřené navíc ilustracemi. Cenná jsou očitá svědectví: dcera Jiřina plasticky vykresluje otcův lidský profil coby poněkud nepraktického muže. Doplňuje tak řetězec anekdotických příhod, které naopak z jejího dětství a dospívání zaznamenal Poláček. Své místo zde mají i shrnující studie, například Taussigova o Poláčkově vztahu k pohyblivým obrázkům. Protože však byla zveřejněna již potřetí, je škoda, že byly pominuty jiné, téměř neznámé. (Např. příspěvek Marie Moravcové týkající se filmovatelnosti Poláčkových próz přednesený na jednom z odborných sympózií Poláčkovi zasvěcených.)

Karel Poláček: Bylo nás pět

Cením si podrobně zpracovaného poláčkovského kalendária (Zdeněk K.Slabý), rok po roce mapujícího spisovatelovy osudy - snad jen mohly být pečlivěji ošetřeny korektury, aby se vymýtil několikrát se opakující chybný letopočet Poláčkova narození. Dozvíme se leccos ze zákulisí novinařiny v meziválečném období, třeba i to, jak vysoké bývaly honoráře - v roce 1920 se pohybovaly kolem dvaceti korun...

Česká poválečná kinematografie se k Poláčkovým textům zachovala hodně macešsky. Byl zfilmován - dosti toporně a jaksi upachtěne - jen Hostinec U kamenného stolu, další projekty zůstaly na papíře a nerealizovány. Vstřícnější byla televize. Zasloužila se nejen o přepis asi nejznámější, seriál Bylo nás pět. První televizní adaptací byl Dům na předměstí (1966) režírovaný Václavem Hudečkem. V první polovině 70. let pak následovaly další inscenace - Dohazovač, Hlavní přelíčení, Michelup a motocykl, Pan Selichar se osvobodil. Další položky přibyly až po dvaceti letech. Kromě již zmíněného Smyczkova seriálu Bylo nás pět, jenž podnítil novou vlnu zájmu, se jedná o komedie Vše pro firmu a Doktor Munory a jiní lidé.

Buďme rádi, že Poláčkovy příběhy se čas od času vracejí na televizní obrazovku, že znovu rozdávají hřejivý humor, že pohladí svým smyslem pro trable drobných lidiček, pro něž měl Poláček tolik pochopení. A ve volné chvíli si přečtěme obě záslužné knihy.

autor:
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.