Karel Makonj: Enfant terrible českého loutkového divadla 60. let

V pořadu Setkávání v červnu roku 2008 s ním hovořil Jan Vedral:

V kostele Svatého Antonína Paduánského na Strossmayerově náměstí v Praze se 10. ledna 2018 v 11 hodin konalo poslední rozloučení s českým loutkářem, divadelním teoretikem a pedagogem Karlem Makonjem, který zemřel 2. ledna ve věku 70 let.

Nina Malíková Karla Makonje v článku v Loutkáři online představuje jako divadelníka, který předešel svou dobu. „Své sny uskutečňoval v době, která tomu tolik nepřála. Byla to doba na přelomu 60. - 70. let. České divadlo v té době ještě nebylo zvyklé na takové sepětí činohry a loutkového divadla.“

Své sny a představy začal Karel Makonj realizovat už v 60. a 70. letech minulého století ve Vedeném divadle. Už tehdy se projevilo jeho osobité vnímání loutky a loutkového divadla.

Divadlo mezi loutkou a objektem

• Upravit
• Smazat

Můžeme dnes s klidným svědomím říci, co je a co už není loutkové divadlo, v době, kdy jsou hranice mezi žánry i druhy neostré?

Proč Vedené divadlo skončilo vysvětluje Nina Malíková: „Divadlo se prostě „nehodilo“. Repertoár byl velmi svérázný. A smýšlení skupiny lidí kolem Vedeného divadla neladilo s tehdejšími představami. Bylo proto jednodušší divadlo zrušit.“

Za významné období lze jistě považovat jeho působení jako ředitele v pražském Divadle Minor v letech 1990-1998. „Navázal tam na svoji poetiku. Kromě inscenací pro děti tam uváděl celou řadu inscenací pro dospělé, například Kdo mi to uvěří, pane Moody nebo Nebe nad Andělem,“ popisuje působení Karla Makonje v divadle Minor Nina Malíková.

Své úvahy o herectví ve vztahu k loutce a objektu v prostoru publikoval Karel Makonj už od studentských let v prestižní revui Divadlo a později v několika seriálech v časopise Loutkář.

V rozvíjení a publikování těchto teorií pokračoval v rámci své pedagogické činnosti na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU, kterou dnes vede Jiří Havelka. Ten vzpomenul na Karla Makonje také jako na pedagoga a přítele.

Poznal jsem Karla Makonje ještě jako student jako stěžejního spolupracovníka Josefa Krofty a jako jediného teoretika loutkového divadla. Pak se mi při převzetí katedry stal zástupcem, a měl jsem tu čest ho poznat víc jako člověka, kolegu a přítele. Byla to komplexní osobnost s teoretickým zázemím, historicko-vědním, měl obrovský nadhled a schopnost nebrat věci tak vážně.