Karel Hvížďala: Rozjímání o tom, co končí, a co začne

Odpovídá totiž životnímu pocitu, který většina lidí má, protože ví, že něco končí a něco jiného za chvíli začne. A protože letos mezi svátky máme jen dva pracovní dny, času na rozjímání máme dost.

Učte se rozvíjet kritické myšlení. Jen tak pochopíte, proč máte většinu zpráv za fake news, radí lektor

• Upravit
• Smazat

Lukáš Hána se živí jako konzultant a lektor kritického myšlení. Kdo dnes nejvíc věří dezinformacím? Myslíte si, že máte kritický pohled na svět a nic se učit nemusíte? To jste ale na velkém omylu, protože tento druh myšlení je podle Hány třeba celoživotně trénovat. 

Ruský myslitel Ivan Iljin napsal někdy na zlomu předminulého a minulého století knihu s názvem Blízko nuly. V ní se můžeme dočíst, že jediná pravda v našich dějinách je naše potřeba po lžích a naše jediná svoboda spočívá v tom, s tímto názorem souhlasit.

Protagonista této prózy má starosti o svého souseda, který stále spí. Expert, který se o tom dozví, napíše: Kdyby se pacient probudil, budeme muset všichni zmizet, proto společnost má povinnost, stejně jako tento soused, zůstat ve snu.

Podobnou myšlenku najdeme v „pražské knize“ Ernesta Gellnera. Ten zase napsal, že společenský řád vyžaduje společnou kulturu, tedy jistá zjednodušení, a proto je každá kultura systematickým předsudkem.

Egomani v popředí?

O problémech, které by ve světle samotného rozumu zůstaly otevřené, se proto musí rozhodnout předem, a proto je každá kultura založena na lži. Pravda je totiž na společenském řádu nezávislá a neslouží nikomu, a když se jí nekladou překážky, podkope nakonec respekt vůči všem daným mocenským strukturám.

Jak lze věřit médiím? Zelená jsou důvěryhodná, červená fake, v budoucnu to ukáže dezinformační index

Vyvíjí se „globální dezinformační index“. Technologie bude měřit, jak moc jsou média důvěryhodná, přidělovat jim rating a zapisovat výsledky do přehledných grafů a map.

A čím je naše civilizace složitější, globalizovanější, provázanější, přenos dat rychlejší a mocenská šachovnice, jak napsal Miroslav Petříček, má skoro nekonečně políček, na nichž se hraje velké množství her, může každý tah v jedné z těchto her neočekávaně ovlivnit tahy v řadě vzdálených partijích.

Z klasické šachové hry jsme přešli ke globálním šachům, které jsou velmi těžko pochopitelné, ale role politika v domácí hře zůstává stále stejná. Musí přesvědčit své voliče, že on jediný nabízí to správné řešení, aby mohl být zvolen.

Protože ovšem takové skutečné jednoduché a srozumitelné řešení neexistuje, kultura vládnutí si začne vyžadovat větší lži, které jsou ale v přímém rozporu s názory vzdělanců. Politika, kterou dříve univerzity korigovaly, se začne chovat jako utržená od řetězu a do popředí se dostávají pouze egomani. Tak nějak vypadá diagnóza odcházejícího roku, který končí.

Karel Hvížďala|foto: Adam Kebrt

Pokud příští rok nepřinese v naší civilizaci zřetelnější řád, a to, co začne, nebude pochopitelnější pro většinu lidí, propast mezi pravdou a lží, nebo jak se dnes říká fake news, se bude prohlubovat. Filozofové proto hovoří o tom, že stojíme na vlně nového věku, který si zatím neumíme představit.