Karel Hvížďala: Jazyk funguje jako radar

Čeština, český jazyk
Čeština, český jazyk

Je to vlastně velmi stará pravda, která jen opakuje ještě starší latinské rčení Nomen est omen, tedy jméno je znamení, nebo jak se někdy říká: jméno je program.

A podobně v přeneseném významu lze totéž říci o slovníku každého člověka. Při bližší pozornosti každý vokabulář je zároveň přesnou výpovědí o tom, kdo ho používá. Toto zjištění v dnešním zmatečném světě plném frází, klišé, banalit a emocionálních ejakulací je jedním ze spolehlivých způsobů, jak se ve světě orientovat.

Karel Hvížďala: O politice věčnosti

Charlie Chaplin ve filmu Diktátor (1940)

Někteří politologové hovoří o dvou formách politiky: O politice nevyhnutelnosti a o politice věčnosti.

Pakliže je naše země či dokonce civilizace v krizi, jak často slýcháváme, znamená to, že se ještě u nás doposud nenašel člověk, který je schopen pojmenovat a vystihnout ducha doby. Protože, jak víme z vědy, když to v tomto segmentu lidského poznání někdo umí, zapříčiní většinou změnu. Ve společenských vědách by tomu mohlo být podobně, pakliže dotyčně nadaný člověk je schopen ducha doby přeložit do srozumitelného jazyka alespoň pro část relevantního obyvatelstva.

Náš problém spočívá v tom, že člověk není bytost racionální, takže většina občanů, kdekoliv na naší planetě, se nechá ovlivnit spíše emocemi, lesklými slovy a vyzařující energií, tedy charizmatem, než tím, co o těchto lidech vypovídá jazyk a činy. Připomenu jen několik způsobů komunikace, které by v nás měly vzbuzovat největší obezřetnost a opatrnost.

Zaprvé, je to slovník, který využívá pouze taková slovní spojení, která většina lidí chce slyšet.

Karel Hvížďala: O psychopatech

Psychopat

„Tu kníže vzplanuv strašným hněvem a vyskočil na zpuchřelý kmen, jenž tam v lese právě ležel, a vytasiv meč, zvolal: Lenochové a líných otců synové!

Zadruhé, je to snaha skutečnost, která je jasně měřitelná, popsatelná či vážitelná, tedy faktická a sémanticky správná, nahradit morálními všeobjímajícími jazykovými kategoriemi.

Zatřetí, je to dikce, která opouští všechny kodifikované řečové roviny, to znamená řeč spisovnou a hovorovou, které se liší od češtiny obecné: ta používá vulgarismy a argot, a tím zamlžuje skutečnost a jen ji nálepkuje.

Začtvrté, je to používání řečových masek, ohýbaných a pokřivených slov, které obracejí smysl sdělení: viz třeba odkloněné peníze, spojení maskuje krádež, alternativní pravda, zastírá lež, tvůrčí systematizace, má zneprůhlednit plagiátorství atd., a to vždy za účelem vlastního prospěchu.

Zapáté, to jsou hysteriózní magická vyjádření, která v exaltovaných výstupech bývají podpořena výraznými gesty. Ta útočí jen na naše emoční centra.

Pakliže naše společenství postrádá lidi schopné odfiltrovat podobné výstupy, nejsme schopni rozumět otázkám, které nám doba klade a poté popsat přesně následky. Znamená to, že část z nás má pro tato selhání pochopení a nese za tento stav vinu. Étos služby je nahrazen politickým marketingem, který staví barikády mezi skutečností a občanem, a tím zabraňuje, aby krize vyprovokovala nutnost pozitivní změny.