Karel Hvížďala: Bilanční vyznání Františka Koukolíka s jedním paradoxem

MUDr. František Koukolík
MUDr. František Koukolík

Neuropatolog František Koukolík si ke svým blížícím 77. narozeninám nadělil osobní bilanční encyklopedii s názvem O lidech a životě.

Velkým obloukem se vrátil k tomu, co ho už i jako gymnazistu a zvědavce zajímalo, když se snažil co nejvíce si zapamatovat tuším z Masarykovy encyklopedie. Jde o soustředěný pokus zapsat a seřadit podle abecedy to, čím se padesát let zabýval.

Každý, kdo si alespoň pár jeho knížek přečetl, si jistě zapamatoval jedno slovo, které se v nich vyskytuje s velkou frekvencí, a to je stupidita, kterou definuje jako zhroucení vztahu mezi chováním a prostředím.

Karel Hvížďala: Jitka Vodňanská a Karl Ove Knausgard

Jitka Vodňanská

Když jsem dočetl „vzpomínky mé paměti“, jak píše v úvodu knihy Voda, která hoří Jitka Vodňanská, vzpomněl jsem si na Karl Ove Knausgarda, norského spisovatele a autora trilogie Můj boj.

Ta se v lidských dějinách projevuje hlavně u deprivantů, mezi něž bohužel patří od nepaměti značná část politiků, kteří nezřízeně touží po moci. A protože je tato závislost podle něj mohutnější, než je závislost na jakémkoliv druhu drogy, výsledkem může být kolaps civilizace.

Jestliže totiž národ a stát nebude kontrolovat úspěšně psychopaty, pak budou úspěšní psychopati kontrolovat národ a stát. Je to způsobeno i tím, že moc je v důsledku jen schopnost přimět lidi, aby učinili něco proti své vůli, což společnost debilizuje. O lidech s těmito schopnosti se často říká, že jsou machiavelisté.

František Koukolík jim věnoval jedno heslo a jak je jeho častým zvykem, vychází z konkrétních vědeckých pokusů či ze zavedené snahy danou úchylku měřit. Tak třeba zrovna machiavelismus je možné měřit stobodovou stupnicí.

Skóre nad 80 se považuje za vysoké: takoví lidé jsou cyničtí, povznesení a lhostejní, praktičtí a snaží se být nadřazení. Konvenční morálkou se nezabývají, ideologicky se neangažují. Podvádějí, manipulují a využívají druhé lidi. Činnost mozku machiavelisty se od činnosti mozku jiného člověka odlišuje.

Ranní úvaha Karla Hvížďaly: Warholův časopis Interview a jeho role v dějinách žurnalistiky

Titulní stránky magazínu Interview, Muzeum Andyho Warhola v Pittsburgu

Jak známo, rok před 50. výročím oznámil vydavatel David Hamilton konec amerického měsíčníku Interview.

Bohužel posuzovat takovou obsáhlou práci pro člověka, který má jen selektivní znalosti, je velmi těžké, a proto se mohu přesněji vyjádřit jen k heslu, které se týká médií. V něm Koukolík cituje Johna Swintona, který byl šéfredaktorem po devíti letech existence New York Times v letech 1860 až 1870. Ten prohlásil, že „ani jeden z žurnalistů si neodváží napsat, co si opravdu myslí. Pokud byste to udělali, v tisku se to neobjeví.“

Jenže skutečnou slávu těchto novin založil až jeho následovník Adolph Ochs a ten naopak trval na výkonu kontrolní funkce médií nad politiky machiavelisty. A právě jeho odkaz přivedl tento list až k tomu, že v roce 1972 sehrál důležitou, byť sekundární roli, při aféře Watergate, po které musel opustit prezidentský úřad Richard Nixon či v roce 2016, když byly zveřejněny rešerše Panama Papers.

Prostě i Koukolík tímto krokem předvedl to, o čem tato kniha často hovoří, že nechá-li se člověk unést emocemi, snadno se jeho chování vzdálí od skutečného prostředí. Tím paradoxně stvrdil, že má pravdu.