Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna

Karel Čapek u mikrofonu Československého rozhlasu

On-line do půlnoci 25. září 2013

Sedmidílnou četbu na pokračování z nedokončeného románu Karla Čapka o pravdě, lži a morálce v životě i v umění tvoří devět výpovědí svědků života velikášského Bedřicha Foltýna (desátou připojila v stručném dopovězení příběhu spisovatelova žena Olga Scheinpflugová).

„...umění nečisté a zlořečené...“

Těmito slovy končí torzo posledního románu Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna. Román vznikal v nejtěžších chvílích národního i spisovatelova života na podzim v roce 1938 a torzem zůstal proto, že Karel Čapek před 95 lety 25. 12. 1938 ve věku 48 let zemřel. Bylo to v čase Mnichova, kdy se autor stal zástupným cílem zdivočelého tisku a pokleslých politických šíbrů, a snad také jako odpověď psal příběh o pravdě, lži a morálce v životě i v umění. Jeho smutným hrdinou je pseudoskladatel Bedřich Foltýn, tedy Mistr Beda Folten.

Román navazuje na Čapkovu noetickou trilogii (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), ale na rozdíl od ní v tomto případě už nejde o nepoznatelnost mnohotvárného lidského života. Devatero monologických svědeckých výpovědí o nepoctivém skladateli Foltýnovi (desátou připojila v stručném dopovězení příběhu spisovatelova žena Olga Scheinpflugová) vytváří velice detailní portrét Foltýna, jemuž samotnému autor svědectví odepřel. Je to výmluvný obraz průměrného člověka a nadprůměrného ctižádostivce, jenž se vemluvil do role výjimečného talentu a tvůrce, skládajícího životní dílo: operu Judita.

02704462.jpeg

Bedřich Foltýn, sobecky nepoctivý v kamarádství, životě i v lásce a pochopitelně také v „tvorbě“, hájí své ambice teorií práva na všechno, co překračuje lidské i morální meze, neboť vše musí umělec poznat, aby mohl tvořit. Ve vší plasticitě se před námi zjevuje megalomanická figura nemorálního lháře a trapného zlodějíčka cizích nápadů. Nepoctivý v životě, nemůže být poctivý ani v umění, které mu ostatně nebylo dáno – přesto dokáže pomýlit i naivní univerzitní odborníky. Ono „umění zlořečené a nečisté“ o němž nedovypráví poslední svědek, operní korepetitor Jan Trojan, je umění znečištěné osobní touhou vyniknout, tím ďábelským pokušením nesloužit dílu, ale skrze dílo pouze sám sobě.

Nedokončenost Čapkova textu paradoxně posloužila dílu – tím, že je neuzavřené, uchovává si dráždivou aktuálnost ve společnosti, která přestává rozeznávat mezi efektním dojmem a hodnotou – jako by román vznikl včera. I proto se k němu vracíme. A také proto, že oněch devět monologů v nádherné češtině je i výzvou pro devět interpretů a režiséra Lukáše Kopeckého, jenž sedmidílnou četbu na pokračování nastudoval pro stanici Vltava v Tvůrčí skupině Brno.


Autor: Karel ČapekRežie: Lukáš KopeckýPřipravil: Tomáš Sedláček