Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?
Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Šamani, grioti a palábry
Do třicátých let 20. století, kdy se kladou počátky afrického divadla v evropském slova smyslu, nepanovala, pokud jde o divadelní kořeny, v Africe doba temna. Divadlo se jen projevovalo odlišným způsobem. Prostřednictvím rituálů, mýtů, transu a masek.
Vypravěč jako předchůdce divadla
Prvním prototypem vypravěče, který napadne jistě i každého z vás, je bezesporu šaman. Tedy kouzelník, člověk, s nímž se ostatní radí o nadpřirozených věcech. V subsaharském prostředí se mu říká „le féticheur“, v muslimském kontextu se jmenuje „marabout“. Bývá oblíbenou, nikoliv vždy kladnou, postavou afrického divadla, her a románů.
Griota měl u dvora každý král či šéf vesnice
K převážně západoafrické orální tradici nerozlučně patří také postava griota. Byl oficiálním básníkem, řídil orchestr, v dávné společnosti, která neznala papír, vyprávěl mýty a legendy. Byl svého druhu historikem, jako mluvčí krále sděloval lidu panovníkovu vůli. Griot byl zkrátka všeuměl, hudebník, diplomat, genealog, akrobat, vypravěč, který byl za své umění honorován. Mohl také komunikovat s vyššími sférami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
