Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?
Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Šamani, grioti a palábry
Do třicátých let 20. století, kdy se kladou počátky afrického divadla v evropském slova smyslu, nepanovala, pokud jde o divadelní kořeny, v Africe doba temna. Divadlo se jen projevovalo odlišným způsobem. Prostřednictvím rituálů, mýtů, transu a masek.
Vypravěč jako předchůdce divadla
Prvním prototypem vypravěče, který napadne jistě i každého z vás, je bezesporu šaman. Tedy kouzelník, člověk, s nímž se ostatní radí o nadpřirozených věcech. V subsaharském prostředí se mu říká „le féticheur“, v muslimském kontextu se jmenuje „marabout“. Bývá oblíbenou, nikoliv vždy kladnou, postavou afrického divadla, her a románů.
Griota měl u dvora každý král či šéf vesnice
K převážně západoafrické orální tradici nerozlučně patří také postava griota. Byl oficiálním básníkem, řídil orchestr, v dávné společnosti, která neznala papír, vyprávěl mýty a legendy. Byl svého druhu historikem, jako mluvčí krále sděloval lidu panovníkovu vůli. Griot byl zkrátka všeuměl, hudebník, diplomat, genealog, akrobat, vypravěč, který byl za své umění honorován. Mohl také komunikovat s vyššími sférami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
