Kaia Kater & Leyla McCalla: Old-time music pro klavír, cello a Moog

03674368.jpeg
03674368.jpeg
Pro uvedení dvou písničkářek afro-karibského původu si vystačíme s jednoduchým konstatováním: obě jdou po stopách zpěvačky a banjistky Rhiannon Giddens ze skupiny Carolina Chocolate Drops. Někdy po stejné cestě, nejčastěji po vlastní, nicméně s old-time music ze Severní Karolíny coby společnou startovací základnou.

Afro-americké trio Carolina Chocolate Drops upozornilo na nedostatek v americkém hudebním dějepisu. Někdo do něho totiž zapomněl zanést kapitoly o string bandech z podhůří Apalačských hor vedených dávno před nástupem old-time music černými hráči. Béla Fleck zase Američanům z historie banja odstranil většinové přesvědčení o bělošském vynálezu nástroje, jehož původ sahá jednoznačně do Západní Afriky. Některé tím docela překvapil.

Na platnosti pozbylo také pravidlo, že old-time music a bluegrass patří výhradně bílým a minuly rovněž časy, kdy bluesman Otis Taylor nakráčel do černošské střední školy a děti si myslely, že snad zešílel, protože co mají přece černoši společného s banjem?

Dvaadvacetiletá kanadská písničkářka s banjem Kaia Kater může rovněž zájmem o apalačskou hudbu leckoho mást. Afro-karibským původem, rodištěm v Québecu a žitím v Torontu. První banjo dostala od slavného Mitche Podolaka v jedenácti letech, navzdory tomu, že se dosud učila na klavír. Se strunným nástrojem se zpočátku necítila ve své kůži, ale pak uviděla filmový dokument Bély Flecka Throw Down Your Heart uvádějící spoustu předsudků ohledně nástroje na pravou míru. Uvědomila si své hlubší spojení s banjem a pochopila, že ho zkrátka asi nedostala náhodou. Nakonec od třinácti let studovala americkou hudbu v Severní Karolíně a Západní Virginii a mezi její učitele patřili Rhiannon Giddons, Dom Flemons a skvělí bluegrassoví hráči.

03674373.jpeg

Považuje se za eklektickou tradicionalistku a vlastní skladby umísťuje na hranici mezi Pete Seegerem a Kendrickem Lamarem. Aby jí prý bylo rozuměno – old-time music nepřestává respektovat, ale pokud se nemá stát jen další v řadě, musí si k americké tradici přidávat vlastní moderní přístup. Na debutovém albu Nine Pin proto míchá prvky jazzu, folku, pěvecké tradice sacred harp a nápaditě využívá trumpetu, kontrabas, kytaru, violu a dokonce syntezátor Moog. Tam, kde s aranžemi tápala, pomohl kanadský písničkář, multiinstrumentalista a producent Chris Bartos.

Kaia Kater tíhne k temnější poezii, a proto nepíše vzrušivě rytmickou hudbu. Bližší jí jsou vláčnější tempa, odpovídající albové koncepci zacílené na lidské osamění v digitálním světě, rasovou nesnášenlivost a otrokářskou minulost. „Nepředstavujte si ale, že se stavím do pozice ‚černá holka = rasové otázky‘. Píšu také o lásce, i když, pravda, o trochu smutné lásce,“ tvrdí Kaia Kater, na svůj věk dívka s pozoruhodným literárním rozhledem a skladatelským umem.

Ať už je to tím, že má Leyla McCalla haitský původ, nebo čistě proto, že žije v multikulturním New Orleans, kde pro sebe uprostřed haitské komunity objevuje své kulturní kořeny, z kolonky běžné písničkářky spolehlivě vypadává. Na prvním místě udivuje neobvyklou hrou na cello: hodně perkusivní, proloženou vybrnkáváním, a také instinktivní, jakoby úplně odhodila letité klasické vzdělání a upřednostnila rady kanadského cellisty Rufuse Cappadocia.

S davem nejde ani Leylin oduševněle konejšivý a přesvědčivý hlas, měnící se s právě používaným jazykem – angličtinou, francouzštinou či kreolštinou. Na debutu Vari-Colored Songs: A Tribute to Langston Hughes zhudebnila před dvěma lety poezii z haitského období amerického černošského básníka dotýkající se otrokářské éry, nově čerpá z historických poznatků muzikologa Gage Averilla, autora knihy A Day For the Hunter, A Day For the Prey, ze které si vypůjčila nejen název alba, ale i texty částečně kopírující Averillovy poznatky o haitské emigraci do Spojených států a politické dějiny Haiti, prvního svobodného státu v Latinské Americe vedeného bývalými otroky.

03661103.jpeg

Její půl na půl autorská a tradiční hudba je svého druhu symbióza tvorby haitských trubadúrů, doprovázejících se od 18. století na banjo, neworleánského jazzu a cajunu. Nezapomínejme také, že Leyla nějaký čas strávila ve skupině Carolina Chocolate Drops...

Její vůdkyně Rhiannon Giddens se k Leyle připojuje i na novém albu ve skladbě Manman, vypůjčené od haitského protestního písničkáře Manna Charlemagneho. Úvodní skladba A Day for the Hunter, A Day for the Prey jde i přes historický odkaz podprahově naproti aktuálnímu dění. V zoufalství haitských uprchlíků odplouvajících kdysi do Států před vojenskou diktaturou na vratkých lodích můžeme spatřovat osud dnešních syrských imigrantů. „Někdy se na světě cítíte jako lovec, jindy se z vás stává kořist,“ zpívá Leyla.