Jules Barbey d’Aurevilly: Karmazínová záclona. Povídka o vášnivé proměně vztahu dvou mladých lidí

6. únor 2023

V povídce Karmazínová záclona se stáváme svědky zjitřených vzpomínek stárnoucího šlechtice na první milostné dobrodružství mladého vojenského kadeta s krásnou dcerou svých ubytovatelů. Zprvu zcela odtažitý a chladný vztah dvou mladých lidí se mění ve vášnivě erotický, gradující do nečekaného vyústění. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Účinkují: Milan Kačmarčík a Jan Fišar
Připravil: Zdeněk Milt
Překlad: Oskar Reindl
Režie: Tomáš Jirman
Natočeno: 1994
Natočeno v ostravském studiu Českého rozhlasu.

Francouzský spisovatel, básník žurnalista a kritik Jules Amédée Barbey d’Aurevilly se narodil roku 1808. Pocházel z normandské šlechtické rodiny. Ačkoli se sám označoval za nepřítele naturalismu, jeho práce jsou realismem a naturalismem zásadně ovlivněny. Dalším paradoxem jeho díla je, že – ač katolík a royalista – byl konzervativními kruhy odmítán a některá jeho díla byla na církevním seznamu zakázaných knih.

V roce 1874 vydává soubor šesti brilantních próz pod společným názvem Ďábelské novely. Rozvíjí v nich svou myšlenku, že ztělesnění zla ďábel, převtělující se do ženské podoby, zasahuje všude do lidských počínání. Tím, že představuje toto ďáblovo úsilí v obrazech spjatých rodem s romantismem i sadismem, domníval se Barbey, že každého od podobných skutků odradí.

Několika povídkám ze souboru Ďábelské novely se dostalo později volného filmového zpracování. To platí i pro povídku s názvem Karmazínová záclona, kterou v roce 1952 natočil režisér Alexandre Astruc. Její česká rozhlasová podoba z překladu Oskara Reindla vznikla v roce 1994 v ostravském studiu Českého rozhlasu, kde ji pod režijním vedením Tomáše Jirmana ztvárnili Milan Kačmarčík a Jan Fišar.

autor: Zdeněk Milt
Spustit audio

Související