Jsme dostatečně hrdí na to, abychom přidali i druhou sloku? O hymnách od Česka po Afriku

29. březen 2018

O národní hrdosti a o hymnách, které ji většinou demonstrují, debatovali ve středečním ArtCafé socioložka Klára Plecitá a hudební publicista Pavel Klusák.

Měla by být naše hymna delší, jak by měla znít, kdo by s ní měl manipulovat? Český olympijský výbor nabídl možnou podobu státní hymny v úpravě Miloše Boka. Zpívá se v ní i druhá sloka a na rozdíl od „inovované“ verze, kterou k devadesátému výročí vzniku Československa představil Mirek Topolánek, jde o úpravu výraznou na první poslech.

I tradice může mít svou dynamickou složku

Čtěte takéKde domov můj 2.0. Poslechněte si novou verzi české hymny a podívejte se na tiskovou konferenci k jejímu uvedení

„Ta představa, že hymna je něco dynamického, co se může v čase proměňovat, ta se mi velmi líbí… i tradice má svojí dynamickou složku. Udělat novou verzi je úplně legitimní. A legitimní je i ta verze Miloše Boka, kde slyšíme to, s čím on zachází po dlouhá léta. Je tam spiritualita, potřeba nabídnout hudbu, kterou provádí mnoho účastníků, velký zvuk, takový trochu spirituálně-emotivní nátlak a taky trochu naivita a konzervatismus. Taková verze je myslím osobní verzí skladatele a neměla by mít ambice promlouvat za větší národní společenství. Pochopitelně by bylo skvělé, kdyby v dnešní době nabídl někdo něco spojujícího, ale tahle verze, která je místy nepřehledná, má v sobě romantické zatížení a tak dále, kde by se případní spoluzpěváci místy asi dost ztráceli, tahle tou spojující velkou verzí určitě není,“ říká na úvod ArtCafé hudební publicista Pavel Klusák.

„Většinou hymny nemívají jednu jedinou podobu, takže já tuhle verzi vnímám jako jednu z mnoha,“ doplňuje druhý host, Klára Plecitá, vedoucí Oddělení hodnotové orientace ve společnosti Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Jsme dostatečně hrdí na to, abychom přidali i druhou sloku?

Jaká je nová verze české hymny v pojetí skladatele Miloše Boka? Diskuse s odborníky

Obraz s folklórními ornamenty a hymnou „Kde domov můj?“. Litografie, maloval a vlastním nákladem vydal R.H. Ivan Letenský,  počátek 40. let 20. století (z knihy Státní hymna České republiky v proměnách doby)

Český olympijský výbor představil nové verze české státní hymny. O nové aranži písně Kde domov můj diskutuje Dita Hradecká se svými hosty, Markétou Kabelkovou, Viktorem Velekem a Miroslavem Pudlákem. 

Klára Plecitá je autorkou nedávno publikované studie Tahle země není pro nikoho – důvody nízké národní hrdosti v České republice. Analyzuje v ní, proč většina Čechů v průzkumech uvádí v odpovědi na otázku po hrdosti slovo ‚spíše‘ a jen málokdo je hrdý velmi. Ke své vlasti se řada jiných států hlásí srdnatěji, na druhou stranu hned u našich západních sousedů je vidět, jak je téma emocionálního vztahu k vlastnímu národu problematické - Německo obsazuje samotný konec tabulky. 

Čtěte takéArchiv: hymna za protektorátu? Poslechněte si Wo ist mein Heim. Máme i verzi ze srpna 1968 a Nagana

„Hymna s tímto tématem úzce souvisí, protože je to zvukový symbol státu a ve většině případů se v ní vyjadřuje hrdost, patriotismus nebo úcta k vlastnímu národu, státu, vlasti,“ vysvětluje Klára Plecitá. I proto je pojetí hymen různých států poměrně zajímavým a mnohovrstevnatým tématem. Kontroverze vzbudila slovenská hymna nazpívaná česky a podaná v úderném elektronickém provedení českou kapelou PZH. Celé Spojené státy se bavily u „jazzové“ verze hymny v podání zpěvačky Fergie, která se za své „zhanobení“ státnímu symbolu dokonce omluvila. Tyto a další zajímavé příklady v ArtCafé připomíná a hudebními ukázkami doprovází Pavel Klusák. Zazní i hymna Jihoafrické republiky – původně undergroundový protest song proti apartheidu, dnes státní symbol zpívaný všemi pěti oficiálními jazyky.

Celý záznam ArtCafé včetně hudebních novinek podle výběru Josefa Sedloně a pozvánky na film Sloboda můžete poslouchat zde:

Spustit audio

Související